Vzkříšení

Režie: Michal Vajdička
Scéna: Pavol Andraško
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudba: Václav Havelka a Martin Tvrdý
Dramaturgie: Eva Suková

Obsazení:
Andrew Maxwell, spisovatel: Ivan Trojan
Ben Bishop, ředitel nakladatelství: Václav Neužil
Annie Fletcherová, redaktorka: Martha Issová
Leon Carhartt, vrátný v nakladatelství: Hynek Čermák
Christine, sousedka Leona Carhartta: Jana Holcová
Samuel Goldwyn. Schindler, neúspěšný spisovatel: Matěj Hádek / Vladimír Polívka
Cyril Blind, psychiatr: Pavel Šimčík
Lenny Blindová, žena psychiatra Cyrila Blinda: Zdeňka Žádníková

Premiéra: 12. a 15. června 2016

Vzkříšení Tento příběh o lásce a pochybnostech, pokud se skutečně stal tak, jak je popisován, je tím nejneuvěřitelnějším příběhem, jaký mohli jeho aktéři zažít… Jaká je pravděpodobnost, že se opravdu mohl odehrát? A mohlo by se to stát v reálném životě? Je to opravdu jen absurdní shoda náhod v určitém čase na určitém místě nebo to, co vnímáme jako náhodu, je ve skutečnosti záměr a náhoda neexistuje? A jak vnímat různá znamení, která se v našem životě objevují?

Pod dramatizací povídek neznámého autora je podepsán Daniel Doubt, jehož příjmení není věrným divákům DD neznámé. Ti, kteří tvorbu DD sledují systematicky, se správně dopátrají toho, že text vznikl přímo pro Dejvické divadlo, jak je v rodině Doubtů zvykem, jen se tentokrát nejednalo o čistou kolektivní improvizaci, ale o práci s víceméně hotovým textem záhadného autora.

… je to špičková inscenace; nejlepší, s jakou Dejvičtí přišli od (rovněž Vajdičkova) Racka. Virtuózně napsaná hra s paradoxy, ve které se vše a všechno několikrát převrátí ve svůj opak, okázale bizarní zápletky, nenápadně přesná režie, virtuózní herectví. Mimořádně zábavné rozdávání karet v první polovině, nenásilné naťukávání vážnějších témat po přestávce. Hraje se o Lásce i o existenci Boha, v závěru už vlastně docela vážně, a vůbec to nebolí. Jako bonus spousta odkazů na Čechova i Woody Allena, kteří tu plní roli jakýchsi kmotrů. Sázka na jistotu, samozřejmě, jenže málo platné – na srovnatelně suverénně napsané a zahrané divadlo dnes v Česku narazíte jen stěží. Virtuozita v sobě sice nese nebezpečí do sebe zahleděné samoúčelnosti, ale stejně: je radost sledovat někoho, kdo to prostě umí….
Vladimír Mikulka, http://nadivadlo.blogspot.cz/

…Řečeno jednou větou, pro mě je dejvické Vzkříšení jímavou fraškou o hledání lásky jako důkazu Boží existence. A zázrakem to, že se zrodilo jakoby z pěny dní a divadelního zkoušení…
Richard Erml, Reflex

Za roli Andrewa Maxwella získal Ivan Trojan Cenu Divadelních novin v kategorii herecký výkon sezony bez ohledu na žánry, Vzkříšení získalo dvě nominace na Cenu divadelní kritiky, a to v kategoriích Inscenace roku a Nejlepší poprvé uvedená česká hra.

Michal Vajdička (1976) Režii na bratislavské VŠMU vystudoval v roce 2005, ale už od roku 1993 pracoval jako světelný designér ve Slovenském národním divadle a Bratislavském divadle tance. Spolupracoval s významnými slovenskými divadelními scénami a osobnostmi (P. Sherhaufer, R.Polák, P.Mikulík, Ľ.Vajdička a další). Již jeho první režie na VŠMU, inscenace Mc Donaghovy hry Osiřelý západ, získala řadu ocenění. Po absolvovaní magisterského studia působí Vajdička nadále na VŠMU jako pedagog. Michal Vajdička spolupracuje s mnoha slovenskými divadly (Slovenské národní divadlo, Divadlo Astorka, Státní divadlo Košice, Divadlo Andreje Bagára Nitra, a další). Průběžně režíruje i na VŠMU, například Sen noci svatojánské, který na mezinárodním festivalu Encounter 2011 získal dvě ceny - za ženský herecký výkon a za scénografii. Řada jeho inscenací získala významná divadelní ocenění nebo na ně byla nominována – např. Kráska z Leenane, Portia Coughlanová,, Vše pro národ , Mrtvé duše. Jeho inscenace Láskavé bohyně podle románu J. Littella v dramizaci Daniela Majlinga, kterou nastudoval pro Slovenské národní divadlo, získala v roce 2014 cenu DOSKY ve třech kategoriích (nejlepší inscenace, nejlepší režie a nejlepší mužský herecký výkon). Michal Vajdička pravidelně pracuje i v Čechách (Národní divadlo Brno, Divadlo Na Vinohradech, Divadlo J.K. Tyla Plzeň). Čeští diváci mohli také vidět inscenace Antonius a Kleopatra a Oko za oko, které nastudoval pro Letní shakespearovské slavnosti. V letošním roce připravuje pro letní scénu na Pražském hradě inscenaci Hamleta. S Dejvickým divadlem Michal Vajdička spolupracoval od roku 2011 (inscenace Ucpanej systém, Racek, Vzkříšení), v letech 2014 – 2016 byl jeho uměleckým šéfem. Ucpanej systém získal Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku 2012.

Dejvické divadlo Bylo založeno v roce 1992. Po odchodu původního souboru s uměleckým šéfem Janem Bornou byl od roku 1996 do konce sezony 2013/ 2014 uměleckým šéfem režisér Miroslav Krobot. V letech 2014 – 2016 byl uměleckým šéfem divadla Michal Vajdička, který s Dejvickým divadlem spolupracoval od roku  2011 jako režisér inscenace Ucpanej systém. Od ledna 2017 je novým uměleckým šéfem Martin Myšička, který v DD působil jako člen hereckého souboru už od roku 1997. Dramaturgie divadla se ubírá několika směry. Kromě uvádění původních her současných evropských i světových autorů se orientuje na díla výrazných českých nebo slovenských tvůrců, kteří svá díla tvoří přímo pro soubor DD a ve většině případů se na nich podílejí i jako režiséři (J. A. Pitínský, Miroslav Krobot, Petr Zelenka, Jiří Havelka, Karel František Tománek, Viliam Klimáček, Petra Tejnorová, Daniel Majling a další). Výraznou součástí dramaturgie Dejvického divadla jsou i svébytné interpretaci děl světové klasiky. Během své existence se Dejvické divadlo stalo pětkrát divadlem roku, řadu významných ocenění získaly nejen inscenace, ale i jednotliví umělci. V roce 2017 slaví Dejvické divadlo 25 let od svého založení.