Klid

Režie: Radu Afrim 
Scéna: Adrian Damian 
Kostýmy: Erika Márton
Asistent režie: Katalin Berekméri

Obsazení:
Andor: Barna Bányai Kelemen
Matka: Erzsébet B. Fülöp
Eszter: Bora Kiss
Éva Jordánová: Katalin Berekméri
Rebeka: Dorottya Nagy
Jolika: Annamária Biluska
Další postavy: László Zsolt Bartha, Ernő Galló, Ervin Ruszuly, Balázs Varga, Gábor Huszár, Kata Kölcze, Péter Nagy

Premiéra: 7. května 2015

Klid Hlavním hrdinou psychologicky znepokojivého a zároveň sžíravě ironického románu Klid, z něhož Afrimova dramatizace vychází, je spisovatel Andor, který se už patnáct let stará o matku, bývalou slavnou herečku, která přestala vycházet z bytu. Patologie vztahu mezi synem a matkou odráží patologii společenských vztahů 80. let, režisérem groteskně zvýrazněných. „Výjimečnost Klidu mimo jiné spočívá v komplexním zobrazení vzájemné podmíněnosti světa vnitřního a vnějšího, tedy velkých (historie) a malých (,historky‘) příběhů. (...) Bartis nám nabízí výstižnou metaforu člověka doby pozdního komunismu, zároveň generační zúčtování s touto etapou nedávné historie, která je v románu vymezena roky 1976 až 1991 (...) Podařilo se mu tak napsat knihu, která je svou intenzitou i záběrem žhavým kandidátem na budoucí klasický (středo)evropský román 21. století,“ napsal o literární předloze Ondřej Kavalír.

Je to učiněná smršť: sežehne vás, zlomí, zaleze vám pod kůži. Nejprve ani netušíte proč, jen cítíte, že to na vás má nějaký základní dopad. Je to divadlo rouhačské, groteskní, surreálné. Inscenace se notně vzdaluje od Bartisova románu. Na dřeň osekaný text slouží režisérovi i souboru jen jako přibližné vodítko, skrz které ožívají jejich monumentální vidiny lásky, smrti, zranitelnosti, hraje se o cestách z bytí, přitažlivosti těl, o síle Erota.
Dezső Kovács, art7.hu

Hercům souboru z Târgu Mureș se daří umožnit divákům, aby fragmentárně vyprávěný příběh chápali i přesto, že Bartisův román třeba nečetli. Dokonce jsou na tom dost možná i lépe, protože jdou na představení bez předchozí znalosti a tudíž bez očekávání. „Odměnou“ se jim dostane skandálního, ale úžasného příběhu. Představení je drsné, znepokojující, plné reálného i surreálného, s realistickými i metaforickými obrazy a skvělým herectvím.
Kata Köllő, Jatekter

Radu Afrim (1968) Narodil se v Rumunsku, konkrétně v transylvánském městečku Beclean. Roku 1995 absolvoval francouzštinu a rumunštinu na Filozofické fakultě Babeşovy a Bolyaiovy univerzity v Kluži, kde následně studoval divadelní režii. V rámci rumunského divadla je to provokatér známý pro své odvážné úpravy klasických her a pro divadelní adaptace řady současných prozaických textů evropské literatury. Většina jeho děl se zakládá také na improvizaci, text píše sám ve spolupráci s inscenačním týmem. V jeho inscenacích typicky nalezneme výrazné výtvarné a zvukové efekty, odvážné asociace a jedinečný divadelní svět, o němž rumunská kritika často píše jako o afrimovštině. V jeho novějších inscenacích se opakovaně vyskytují různé postavy a motivy, které se surreálně spojují a prolínají. Je nositelem řady ocenění. Režíroval prakticky ve všech rumunských divadlech, od těch národních po nezávislé skupiny. Mezi jeho častá působiště patří i divadlo v Târgu-Mureş.

Národní divadlo Târgu-Mureș Jediné rumunské divadlo se statusem národního divadla, které má dva soubory hrající ve dvou jazycích a se dvěma různými repertoáry (maďarský a rumunský), ale zároveň funguje jako jedna instituce. Jeho předchůdce, divadlo Secler, bylo založeno roku 1946 jako první institucionální divadelní soubor ve městě. Zpočátku hrálo maďarsky, od roku 1962 bylo posíleno o rumunský soubor a dnes je předním dějištěm kulturního života v Târgu-Mureș. Funguje na principu repertoárového divadla a coby divadlo „národní“ má za cíl reprezentovat a předávat hodnoty obou kultur. Oba soubory zároveň vzájemně spolupracují a díky spolupráci s hostujícími zahraničními režiséry se otevírá moderním evropským divadelním směrům. Maďarský soubor, který nese jméno někdejšího režiséra a ředitele Miklóse Tompy, za svůj hlavní úkol považuje práci se současnou dramatikou, moderní divadelní formou a svébytné uchopení klasických literárních děl.