Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých

Překlad: Martina Loskotová
Koncepce a režie: Filip Homola
Výprava: Kamil Bělohlávek
Hudba: Kora et le Mechanix
Dramaturgická spolupráce: Vít Peřina

Obsazení:
Miroslava Bělohlávková, Diana Čičmanová, Michaela Homolová, Dan Kranich, Adam Kubišta
Premiéra: 18. února 2017

Kapacita míst je striktně omezena konkrétním počtem míst u stolu

Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých Po féerii Čechy leží u moře, určené celé rodině, ale probouzející fantazii především u malých dětí, přichází Naivní divadlo Liberec s dalším titulem, evokujícím tajemství a sílu prazákladního živlu. Titul je tentokrát určen dospělým divákům a byl inspirován knihou Atlas odlehlých ostrovů německé autorky Judith Schalansky (narozena1980). Jde o spisovatelku a designérku, která se narodila v Greifswaldu, v blízkosti ostrovů Rujana a Usedom. To mělo patrně vliv na její dosud nejúspěšnější knihu, kterou vydala v roce 2009. Publikaci s podtitulem Padesát ostrovů, které jsem nikdy nenavštívila a nikdy nenavštívím, uvádí Schalansky předmluvou, v níž se vrací do dětství v komunistické NDR. Ač byla dítětem z přímořského města, musela kvůli uzavřeným hranicím zapomenout na jakékoliv cesty do světa. Náhražkou jí bylo cestování prstem po mapě, byla dítětem atlasů. A zůstala jím – podle vlastních slov – i po změně režimu. Do své knihy vybrala padesát ostrovů, roztroušených ve všech oceánech světa. Liberecký loutkoherec Filip Homola, jinak též člen ambientního hudebního dua Kora et le Mechanix, se nechal spolu se svým muzikantským kolegou Michalem Kořánem inspirovat podle názvů (i příběhů, které Schalansky k ostrovům přiřazuje) nejprve k vytvoření krátkých skladeb, které se pak staly podkladem pro magickou inscenaci, ve které ožívá osm malých pevnin z atlasu německé autorky.

V padesátiminutové divadelní básni před zraky diváků defilují tajuplné i kruté příběhy vypovídající o lidské schopnosti objevovat i devastovat tuto planetu.
Divadelní noviny, sukces měsíce

Do hudby se slovo obvykle vkládá v měkkém, snovém tempu: podobně vláčná jsou i gesta recitujícího kvinteta herců. Slovo ovšem může být i hudbou samo o sobě, třeba když začne dvojhlas díky lehkému zpoždění druhé mluvčí při unisono recitaci připomínat vlny. I obraz je Filipem Homolou, respektive jeho scénografem Kamilem Bělohlávkem, vytvářen prostředky střídmými, a to s výsledkem obdobně sugestivním. Diváci sedí u stran dlouhého, téměř desetimetrového dřevěného stolu. Na bocích a za nimi se pohybují herci jako obsluha v restauraci, stranou sedí oba muzikanti, kuchaři toho podniku.
Karel Král, Svět a divadlo

Na stole před námi jede psí spřežení (vymodelované „sousoší“ na provázku) či se rozzáří ve stole umně ukrytá světla ranveje, mezi nimiž startuje model letadla ( v příběhu o odvážné pilotce, jejíž let nezachytili příslušníci pobřežní stráže v triedrech a „oceán mlčí“). V drasticky líčeném lovu velryb pomocí trhavin přibližuje tuto ekologickou katastrofu herec, který má na obnaženém trupu připevněny „elektrody“ a při zaburácení elektrické kytary, do které na druhém konci stolu udeří jeho kolegyně, se trhavě otřásá.
Jan Kerbr, Divadelní noviny

Inscenace Homolova týmu pracuje s nápaditě využívanými technikami loutkového a předmětného divadla, projekcí, působivostí slova i hudby sdružení Kora et le Mechanix, kterou si na CD odnášejí diváci jako součást programu.
Radmila Hrdinová, Právo

Filip Homola (1969) je loutkoherec, muzikant a také režisér. Po angažmá v Divadle Lampion na Kladně, v pražském divadle Minor a v prešovském Babadle zakotvil v roce 1999 v libereckém Naivním divadle. Od té doby zde nastudoval bezmála padesát rolí. Je zároveň členem respektovaného ambientního dua Kora et le Mechanix, věnuje se též skládání scénické hudby, kupříkladu k úspěšným inscenacím Naivního divadla Budulínek a Čechy leží u moře (obě se zúčastnily plzeňského festivalu). „Místa“ jsou jeho druhým režijním počinem, prvním byla inscenace Pandemonium (2009).

Naivní divadlo Liberec Divadlo bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Jeho historie je spjata například se jmény režiséra a herce Jana Schmida (který tu roku 1963 zakládá Studio Ypsilon, působící od sedmdesátých let v Praze), režisérky Markéty Schartové či dramatičky Ivy Peřinové. Od počátku devadesátých let je ředitelem Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava. Divadlo nemá svého stálého režiséra, ale spolupracuje s hostujícími profesionály z jiných loutkových a činoherních divadel. K nejoceňovanějším inscenacím v historii NDL patří Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (2005), v režii Tomáše Dvořáka. Autorka textu, Iva Peřinová, byla za svou hru mj. nominována na výroční Cenu Alfréda Radoka, inscenaci natočila Česká televize a NDL ji dokonce opakovaně uvedlo i na jevišti historické budovy Národního divadla. O pět let později se stejný tvůrčí tým úspěšně utkal s loutkovou interpretací slavného baletu P. I. Čajkovského – Labutí jezírko (2009). Dlouhodobě úspěšná je rovněž spolupráce režisérky Michaely Homolové a autora a dramaturga Víta Peřiny při tvorbě pro nejmenší diváky. Jejich inscenace Budulínek (2012) byla – vedle řady dalších ocenění – vyhlášena nejlepší českou loutkovou inscenací roku. Podobně velký ohlas si vysloužil i další počin tohoto týmu, O beránkovi, který spadl z nebe (2014). Nonverbální inscenace určená dětem od 2 let byla mj. nominována na Cenu divadelní kritiky v kategorii Inscenace rok. Cenou ERIK za nejinspirativnější českou loutkovou inscenaci roku i Cenou Divadelních novin se může pochlubit i další studiová inscenace Michaely Homolové Čechy leží u moře (2016). Všechny tři zmíněné inscenace – v čele s jazykově univerzálně srozumitelným Beránkem – byly pozvány na řadu prestižních českých i zahraničních divadelních festivalů. Na nich je Naivní divadlo pravidelným hostem, neboť podniká četné cesty nejen do většiny evropských zemí, ale představilo se také v Číně, Hong-Kongu, na Tchaj-wanu, v USA, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pakistánu.