Olga (Horrory z Hrádečku)

Režie: Martina Schlegelová
Dramaturgie: Marie Špalová
Scénografie: Pavla Kamanová

Obsazení:
Pavlína Štorková, Jiří Böhm, Tomáš Kobr, Pavol Smolárik

Premiéry 23. března a 1. dubna 2016 ve Vile Štvanice

Olga (Horrory z hrádečku) Obrazy ze života Olgy Havlové - ze života, který si sama nevybrala, ale hrdě ho vzala za svůj. Autorka, režisérka i hlavní představitelka titulní role (Pavlína Štorková) vytvořily neokázalý divadelní portrét první dámy disentu a později i našeho státu, v němž vynikne její vnitřní síla, neústupnost a hodnoty, které vyznávala.

Inscenace získala řadu ocenění – mj. Cenu divadelní kritiky za nejlepší poprvé uvedenou českou hru předchozího roku, Cenu za nejlepší ženský herecký výkon pro Pavlínu Štorkovou v titulní roli, v anketě Divadelních novin byla Olga prohlášena za inscenaci roku.

Nejde tu o překvapivé informace či o převratnou interpretaci mnohokrát propraného. Inscenaci v režii Martiny Schlegelové se ovšem daří divadelně zachytit podstatu Olžina bytí, její samozřejmý, leč nedeklamovaný feminismus, vnitřní sílu a hodnoty, které jako osobnost vyznávala a zosobňovala pro druhé.(...) Podařilo se připomenout Olgu i jako postavu veřejného života, po jejíž integritě zůstává prázdný prostor, na což nepřímo naráží i Havlovo mnohokrát opakované ‘Olga?!' na konci hry, kdy poprvé zůstane viset ve vzduchu bez odpovědi.
Ester Žantovská, Hospodářské noviny

Tvůrci inscenace měli výborný nápad, když se rozhodli, že se nebudou pokoušet o žádné fyziognomické podobnosti Olgy a Václava Havla a spolehnou se jen na herecké vyjádření jejich charakterů. Olgu Hraje Pavlína Štorková a dokázala vytvořit její velmi neokázalý a autentický portrét, aniž by k tomu potřebovala jakoukoliv berličku vnější podobnosti. Ve Štorkové pojetí se poměrně přesně vyjevuje, že Olžiny uštěpačné glosy byly hlavně obranou před světem, hradbou, za níž skrývala své city a nejspíš i trápení. Hereččina fyzická křehkost kontrastuje s tím, jak postavě dokáže přirozeně vtisknout vnitřní sílu a sympatickou neústupnost. A její sebeironie je doslova motorem, který žene celou inscenaci, koření jednotlivé situace.
Jana Machalická, Lidové noviny

Horrory z Hrádečku nám představují impozantní osobnost, i osud ženy z masa a kostí. Jedná se o jednu z nejlepších premiér tohoto roku.
Marta Harasimowicz, Nový prostor

Postava Olgy ve stejnojmenné hře Anny Saavedry se přes svůj rozsah nejeví na první pohled jako vděčné herecké sólo - Olga neprochází prakticky žádným psychologickým vývojem, role nenabízí žádné vypjatě efektní dramatické situace, ve většině scén jako by Olga spíše "nahrávala" kolegům s výraznějšími party. Z této zdánlivé nevýhody se u Štorkové stává téma postavy - je jím neokázalost, nechuť předvádět se a exhibovat, pojetí života jako úkolu, kterému má člověk dostát bez ohledu na soukromá trápení. A stejně spolehlivě jako si její Olga Havlová dokáže nenásilně zjednat autoritu svým věcně ironickým způsobem, dokáže si Štorková svým střídmým, "staženým" projevem získat pozornost publika.
Odůvodnění nominace Pavlíny Štorkové na Ceny Thálie

Martina Schlegelová (1981) Vystudovala dramaturgii a režii činoherního divadla na pražské DAMU. Už od studií se zajímala o současnou dramatiku a nezávislou scénu, až v roce 2006 zakotvila jako umělecká šéfka v LETÍ, se kterým ji spojuje právě „vášeň pro nové hry“.  Pro Divadlo LETÍ nastudovala přes dvacet scénických skic a více než deset  inscenací, z nichž nejvýraznější byly Bazén (bez vody), Zazděná (Mauerschau), Terminus, Zpověď masochisty nebo Olga (horrory z Hrádečku) . Podílela se také na mezinárodním projektu Proti lásce, proti pokroku, proti demokracii, který LETÍ uvedlo ve spolupráci s Centrem současného umění DOX. Vyzkoušela si i práci v městských divadlech, např. v Klicperově divadle v Hradci Králové, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, v brněnském HaDivadle nebo v Jihočeském  divadle v Českých Budějovicích. Od září 2007 působí na katedře Teorie a kritiky na DAMU. Překládá z angličtiny, zejména současné britské dramatiky. Od roku 2013 se věnuje i rozhlasové režii, v současné době jako kmenová režisérka Českého rozhlasu.

Divadlo Letí Divadlo LETÍ je od svého vzniku v roce 2005 nezávislým divadlem. Od počátku své existence se věnuje výhradně současné dramatice a všechny texty uvádí v české nebo světové premiéře. Divadlo je otevřená platforma, která volně spojuje umělce s „vášní pro nové hry“. V současné době je uměleckou šéfkou režisérka Martina Schlegelová, dramaturgy Marie Špalová a David Košťák. Produkci řídí Karolína Macáková. Divadlo nemá od r. 2009 stálý soubor, od sezóny 2015/2016 však stabilně působí ve stálém pražském sídle VILA Štvanice. LETÍ pravidelně spolupracuje např. s těmito herci: Richard Fiala, Tomáš Kobr, Jiří Böhm, Natália Drabiščáková, Tereza Hofová ad. V roce 2016 se Divadlo LETÍ umístilo na 4. místě Cen divadelní kritiky v kategorii Divadlo roku. Divadlo LETÍ je členem Asociace nezávislých divadel a mezinárodní sítě divadel uvádějících současnou dramatiku Fabula mundi.