Gazdina roba

Režie: Jakub Vašíček j.h.
Scéna: Kamil Bělohlávek j.h.
Kostýmy: Tereza Venclová j.h.
Dramaturgie: Tomáš Jarkovský, Petra Kosová

Obsazení:
Andrea Ballayová, Blanka Josephová-Luňáková, Martina J. Hartmannová, Marie Mrázková, Lenka Lupínková-Válková, Petr Vydarený, Josef Jelínek, Martin S. Bartůšek, Petr Borovský, Bob Holý, Robert Kroupar, Daniel Čámský, Tomáš Jereš, Matěj Siegl

Premiéra: 20. února 2017

Inscenace je určena dětem od 14 let a dospělým divákům.

Gazdina roba Klasický příběh v nové, výrazné úpravě tvůrčí dvojice Jarkovský – Vašíček, jež využívá i dramatizace textu krátké novely Gazdina roba, publikované ještě před prvním uvedením hry v roce 1889 časopisecky. V Divadle Alfa je Gazdina roba především dramatem mladé, silné ženy, která navzdory nepřízni osudu a slabostem svým i svého okolí tvrdošíjně zápasí o právo vzít svůj život do vlastních rukou. Příběh Evy, která se vzepře společenským konvencím, následuje hlas svého srdce, ale nakonec není schopna tlaku svého okolí odolat, je sice kritikou omezenosti tehdejšího venkovského života, ale životní zvraty hlavní hrdinky a podstatné existenciální otázky s nimi spojené nejsou nikterak vzdálené naší době: Je možné vrátit špatné rozhodnutí zpět? A co když ani ten pravý není tak docela ten pravý? A znamená dospělost opravdu rezignaci na všechny naděje a touhy?

Venkovské drama Gabriely Preissové „obrazoborečtí“ divadelníci značně zcivilnili a zbavili ho též tragického rozměru. Zápletka, v níž si Mánek Mešjaný vezme Maryšku Kotlibovou z ekonomických důvodů, i když ho všechno táhne k Evě, je převedena do profánní hospodské historky. V odpudivé krčmě s umělohmotnými omyvatelnými ubrusy na stolech hraje k tanci venkovský „bigbít“ (a drásá k tomu nejohranější kousky Katapultu, Olympicu a Elánu), lid se po svém baví a hojně nasává.(...) Posuny oproti originálu jsou docela vtipné a půvabné, ocení je především ti, kteří se s dílem Gabriely Preissové už setkali. Divadelně jde o roztomilý tvar s fungujícím timingem, k němuž napomáhají především hudební čísla. Herecky nejvýraznější kreací zaujme představitelka Evy Andrea Ballayová.
Jan Kerbr, Divadelní noviny

Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček současný venkov nijak nešetří. Místo zpěvem k srdci u cimbálu, nebo aspoň s gajdoši … místní bigbítový šraml rozostřeně hraje nejotřepanější fláky. (…) S Mánkem Mešjaným neutíká Eva k Dunaji do Rakouska, nýbrž do Brna, kde je naopak folklóru plno. Ovšem jen v nové restauraci Krásná jizba. Všechno je zfetišizované, bělostně přikrášlené, i když s nejvydařenějším výstupem inscenace – s vícehlasy písní inspirovaných až janáčkovsky moravsko-slovenským pomezím. Ty složil Daniel Čámský. A ačkoli je plzeňská Gazdina roba o smutku z globalizující se vesnice a ještě falešnějšího města, příběh, který napsala už koncem 80. let 19. století Preissová, drží i v nových kulisách, čímž skládám poklonu Jarkovskému i Vašíčkovi. Podtrhli jeho aktuálnost a nadčasovou sílu.
Jiří P. Kříž, periodikum

Jakub Vašíček (1979) a Tomáš Jarkovský (1986) jsou absolventi oboru režie na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, kde studovali v ateliéru Ivana Rajmonta a Jana Borny. Ještě během studií jako autorský tandem nastudovali pro Naivní divadlo Liberec vlastní hru Neklan.cz aneb Ze Starých pověstí českých. V dalších letech pak opakovaně spolupracovali jak s Naivním divadlem (Velbloud, ryba, slepice aneb Námořnická historie; Biblické příběhy), tak s dalšími divadly u nás i v zahraničí. Byli či jsou pravidelnými hosty v plzeňském divadle Alfa (Hamleteen, Ostře sledované vlaky, Spadla klec! aneb První případ podporučíka Vitáska), v pražském Minoru (Perníková chaloupka, Jak kohouti obarvili svět aneb Magoři dětem), v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (Tom Sawyer, Vyhnanci a vyděděnci, Sto roků prázdnin) nebo ve slovinském Mariboru (?Zakaj, Cyrano!). Od podzimu 2014 působí v královéhradeckém Divadle Drak, Jakub Vašíček coby kmenový režisér a umělecký šéf, Tomáš Jarkovský jako dramaturg. Vedle toho mají ještě vlastní nezávislé divadlo Športniki, které s několika dalšími spolužáky z pražské DAMU spoluzaložili v roce 2011.

Divadlo Alfa Přímý předchůdce Divadla ALFA – DIVADLO DĚTÍ – zahájilo činnost v roce 1966, v prostorách ALFY na Americké třídě. V roce 1992 se přestěhovalo do moderní budovy na Rokycanské 7 a přijalo svůj dnešní název. Jeho zřizovatelem je město Plzeň. Divadlo a jeho současný tvůrčí tým (umělecký šéf a režisér T. Dvořák, dramaturg P. Vašíček, scénograf I. Nesveda) se obrací k velice široké divácké obci – od dětí z MŠ až po mládež a dospělé. Těm všem nabízí alternativu k převažující mediální kultuře – literární a výtvarnou kvalitu, originální scénické prostředky (nejrůznější loutkářské techniky v kombinaci s hercem), syntetický jevištní tvar, v němž má vždy své důležité místo hudba (často provozovaná živě). To vše v tematicky žánrově pestrém repertoáru od klasické a moderní pohádky až po světovou dramatiku. Od r. 1970 divadlo absolvovalo více než 100 zahraničních zájezdů (z toho většinu v posledních deseti letech). Od roku 1967 je divadlo spolupořadatelem festivalu SKUPOVA PLZEŇ, soutěžního bienále českého profesionálního loutkového a alternativního divadla.