Zločin a trest

Divadelní adaptace: Michal Dočekal a Iva Klestilová
Maďarský text: János Térey
Texty písní: Miklós Vecsei
Režie: Michal Dočekal
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Michal Novinski
Sbormistr: Dávid Mester
Světla: Balázs Csontos
Dramaturgie: Diána Eszter Mátrai

Obsazení:
Raskolnikov: Ákos Orosz
Porfirij: András Stohl
Kateřina Ivanovna: Enikő Börcsök
Marmeladov: Károly Hajduk
Soňa: Kata Bach
Matka: Barbara Hegyi
Duňa: Éva Bata
Svidrigajlov: Tamás Lengyel
Razumichin: József Wunderlich
Lužin: Péter Telekes
Mikolka: Miklós Vécsei
a Márta Gilicze a Márk Ember

Premiéra 15. října 2016

Zločin a trest Dostojevskij je jeden z největších znalců lidských duší. Jeho slavný kriminální román vypráví příběh brutální vraždy a policejního vyšetřování, které následuje. Existuje situace, která dovoluje, nebo si dokonce vyžaduje zabití lidské bytosti? Otázka, která fascinuje nejen Raskolnikova, ale jež je stejně důležitá pro nás ve světě zraňovaném zuřícími válkami a terorismem. Michal Dočekal, ředitel činohry pražského Národního divadla a dramaturgyně Iva Klestilová napsali tuto novou jevištní verzi románu speciálně pro Vígszínház. Na inscenaci se ovšem podílí širší tým českých umělců. Scéna je dílem Martina Chocholouška, kostýmy navrhla Sylva Zimula Hanáková, hudbu složil Michal Novinski. Maďarský text je prací vynikajícího autora Jánose Téreye. Inscenace je věnována památce velkého ruského režiséra Jurije Petroviče Ljubimova, který se narodil před 100 lety.

Ákos Orosz jako Raskolnikov předvedl sugestivní studii hrdého nešťastníka, který přes spáchaný zločin neztratil důstojnost a ve finále logicky přijímá Soninu výzvu ke společné modlitbě. András Stohl ztvárnil Porfirije jako důsledného policejního “lovce” s prvky sadistické důslednosti. Představiteli běsovského Svidrigajlova Tamási Lengyelovi jsme už před třemi lety v Plzni tleskali jako Chlestakovovi v Revizorovi téhož souboru.
Jan Kerbr, Divadelní noviny

Michal Dočekal působil už za středoškolských studií jako herec a režisér v A-studiu Rubín. V letech 1985 – 1991 studoval režii na pražské DAMU a strávil půl roku v Londýně. V letech 1991 až 1994 pracoval jako režisér v Divadelním spolku Kašpar, kde inscenoval Kleista, Tirso de Molinu a Goetha. V roce 1994 se stal uměleckým šéfem pražského Divadla Komedie, jež se za jeho vedení stalo v roce 1996 laureátem Ceny Alfréda Radoka jako Divadlo roku. Režíroval zde Čechovovy Tři sestry a Shakespearovy hry Král Lear, Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy a Kupec benátský. V roce 2001 inscenoval v podzemí vyšehradské Gorlice Marlowova Doktora Fausta. V roce 2002 se stal uměleckým šéfem činohry ND; zde debutoval Rostandovým Cyranem z Bergeraku, a posléze režíroval 4.48 Psychosis Sarah Kaneové, Beckettovy hry Krappova poslední páska a Čekání na Godota, Molièrova Lakomce, Shawova Pygmaliona, jakož i hry Srpen v zemi Indiánů, Mikve a Revizor. V budapešťském Vígszínházu před Zločinem a trestem režíroval už tři jiné tituly: Mikve Hadar Galronové (2010), Dobrý člověk ze Sečuanu Bertolta Brechta (2012) a Mistr a Markéta Michaila Bulgakova. Pracoval take na Slovensku (např. Tramvaj do stanice Touha ve Slovenském národním divadle) a Rumunsku (Kafkova Amerika ve Státním divadle v Kluži).

Víszínház Jedno z nejprestižnějších činoherních divadel v Maďarsku bylo založeno v roce 1896 a dones je považováno za jednu z nejdůležitějších maďarských kulturních institucí. Navzdory finančním problémům, světovým krizím, světovým válkám, diktaturám a revolucím – o obléhání Budapešti v roce 1945, kdy divadlo zasáhla bomba, nemluvě – pokračovalo po rekonstukci v roce 1951 v představeních před vyprodaným hledištěm. V roce 1961 mu bylo vráceno jeho legendární jméno. Od roku 1985 do roku 2009 pod vedením László Martona a od roku 2009 v čele s Enikö Eszenyiovou se přidržuje své metody a cíle: vždy hovořit současným jazykem a vždy oslovovat obecenstvo. Vígszínház je divadlo lidové a zároveň umělecké, se stálým souborem, který uvádí hry klasické i současné, světové i domácí provenience a širokého žánrového spektra. Jeho repertoár je citlivý k sociálním otázkám doby a se svou kapacitou 1100 diváků přitahuje široké publikum. Inscenace Vígszínházu se představily na festivalech a jevištích divadel po celém světě, např. na BITEF v Bělehradě, na Festivalu národních divadel světa v Soulu, v Dublinu, Vídni, Berlíně, Praze, Plzni, Bratislavě, v Novém Sadu atd. Pro Vígszínház pravidelně pracuje tým režisérů, jako jsou Róbert Alföldi, Tamás Ascher, Viktor Bodó, Péter Gothár, János Szász, Michal Dočekal, Gábor Tompa a László Marton. V roce 2014 byl Vígszínház partnerem mezinárodní koprodukce mezi pražským Národním divadlem a Slovenským národním divadlem. Inscenace 1914 měla v roce 2014 v režii Roberta Wilsona premiéru v Praze a byla pozvána na řadu světových jevišť, kde se jí dostalo uznání odborníků i diváků. Byla rovněž prologem programu plzeňského festivalu v roce 2014.