Talentovaný pan Ripley

Režie: Natálie Deáková 
Dramatizace a dramaturgie: Marie Špalová
Spolupráce na dramatizaci: Marie Caltová
Scéna: Lukáš Kuchinka
Kostýmy: Jana Smetanová 
Hudba: Jakub Kudláš

Obsazení:
Tom: Pavel Neškudla
Dickie: Ondřej Rychlý
Marge: Andrea Mohylová
Pat Jana Kubátová

Premiéra: 5. listopadu 2016

Talentovaný pan Ripley Strhující příběh talentovaného, ale silně nezakotveného mladíka Toma, který touží po bohatství a především uznání a pro dosažení svého cíle je schopen hrát tu nejriskantnější hru. Psychologický thriller americké spisovatelky Patricie Highsmithové, který byl s velkým ohlasem dvakrát zfilmován, poprvé na českých jevištích. Komorní inscenace se vedle atraktivních hereckých výkonů koncentruje na téma krize identity. Tom Ripley jakožto „muž, který chtěl být někým jiným“ je v dnešní době a společnosti, která žije paralelní životy ve virtuálním světě, vrcholně současný. Kam až může tato touha po jiném životě vést? Existují pak nějaké hranice?

Tom Ripley byl oblíbenou postavou spisovatelky Patricie Higsmithové, dokonce se s ním do jisté míry ztotožňovala, takže se objevil v několika jejích prózách. Marie Špalová se proto v dramatizaci Talentovaného pana Ripleyho nesoustředila pouze na obsah známého psychologického thrilleru, ale spojila s ním i biografické prvky samotné autorky. Ty projektuje nejen do postavy Toma, ale přidává i roli nazvanou Pat, která ovšem v sobě nese více významů. V sevřeném prostoru plzeňské Malé scény se tak odehrává komorní psychologické drama, které hranice pouhého psychologismu překračuje. (…) Pavel Neškudla vstupuje na scénu jako chudáček s tikem, nervózní a politováníhodný, aby se pomalu měnil ve stále sebevědomějšího aktéra celého dění. Ale není to jednoznačně cynické monstrum bažící po bohatství a postavení, spíše jako by hledal své vlastní já a osciloval mezi jeho různými podobami. Akcentován je zde i homosexuální motiv, který zřetelně vychází z vlastních trpkých zkušeností autorky. Všechny podoby nakonec Neškudla spojí v Tomovi do jedné, která nepůsobí pouze psychopatologicky, ale stává se obrazem člověka popírajícího jakékoli zákonitosti lidské společnosti.
Jana Paterová, Divadelní noviny

Natália Deáková [režíruje] s citem pro atmosféru a se schopností vcítit se do všech postav. V intimitě klubového prostoru si nepomáhá přestavbami a všichni herci jsou téměř nepřetržitě na scéně. Inscenace má i díky tomu potřebné napětí a tempo. Přesvědčivě vycházejí i vypjaté scény násilí – světlo, hudba (autorem je Jakub Kudláč) i stylizovaný pohyb jsou v harmonii, diváka nic neruší při prožívání příběhu. Mimořádně šťastným nápadem je využít schopností multiinstrumentalisty Ondřeje Rychlého a učinit hudbu a hraní společným zájmem Toma a Dickieho. V románu ani ve filmu tomu tak není – a funguje to skvěle.
Jan Anderle, Plzeňský deník

Natália Deáková (1981) Divadelní a rozhlasová režisérka. Narodila se 19. června 1981 v Bratislavě, kde vystudovala Gymnázium Jura Hronce se zaměřením na cizí jazyky a literaturu. Divadelní režii studovala na pražské DAMU. V lednu roku 2005 se stala šéfkou Činoherního studia v Ústí nad Labem. Po krátké mateřské dovolené se do tohoto divadla vrátila jako kmenová režisérka.  Z šestiletého angažmá se nejvýrazněji zapsala do paměti inscenacemi Mahenova Janošíka, Jak jsem se učila řídit od P. Vogelové a scénickým komiksem Alois Nebel, který vznikl ve vlastní autorské dílně podle knižní předlohy Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka. Již během svého angažmá v Ústí nad Labem spolupracovala s rozhlasem v Čechách i na Slovensku. V lednu 2012 nastoupila jako režisérka Českého rozhlasu v Praze. Hra Felicie Zellerové Rozhovory s astronauty získala v její režii druhé místo v kategorii drama na Prix Bohemia v roce 2013. Byla porotkyní mezinárodního festivalu Prix Italia. S činohrou DJKT poprvé spolupracovala na inscenaci Je třeba zabít Sekala (2013), která byla k vidění i na festivalu Divadlo, a od září téhož roku je šéfkou souboru. Režírovala tu například inscenace Srpen v zemi indiánů, Unaveni Sluncem (rovněž na festivalu Divadlo), Camusova Caligulu či Mannova Mefista.

Divadlo J. K. Tyla tvoří čtyři umělecké soubory, které odehrají zhruba 500 činoherních, operních, operetních, muzikálových a baletních představení ročně. Divadlo se snaží o rozmanitý a žánrově vyvážený repertoár, který zahrnuje i české a zahraniční dramatické novinky; v loňském roce divadlo uvedlo 24 premiér. Svou více než staletou historií, uměleckou činností i řadou dalších aktivit se řadí k významným scénám nejen západočeského regionu.