Inscenace je vyvrcholením autorské instalační trilogie, která čerpá z vlastních zážitků z dětské četby. Navazuje na předchozí horalskou baladu Hu is Hu a apokalyptickou muminí kroniku MARBACKA.
Stokorcový les vychází z četby slavné medvídkovské zenové bajky o medvědu, který žije v lese pod krycím jménem. Pořádá se zvířátkovskými přáteli výpravu za severní točnu, výpravu za hledáním ocasu, spartakiádu přátelství. Krycí jména a masky jsou pro toto přátelství nezbytné. Zdroje: A.A. Milne, E. Bernardinová a R. Lulla.
Režie: Jan Kačena
Scénář: Jan Kačena
Výprava: BioMasha
Hrají: BioMasha, Loly Lolyová, Norbert Žid
Inscenace vznikla díky podpoře hl. města Prahy a Ministerstva kultury.
Jan Kačena po maturitě na mosteckém gymnáziu, kde se již performativně projevoval v projektu Podobojí Živanti (společně s Lucií Ferenzovou, poprvé vystoupili i v Moving Station v roce 2001), úspěšně absolvoval na divadelní fakultě brněnské JAMU ( 2004-08 ), obor divadelní dramaturgie, diplomovou prací na téma: Krev není voda (fenomén krve v umění). Absolvoval stáž jako režisér v Edinburku. Vždy se zabýval současnými autory (Dea Loher, Lenka Lagronová), také inscenuje své vlastní texty (20 minut lásky, Co se stalo mně – vlastní text na motivy Banksovy Vosí továrny). Inscenoval v osobitých adaptacích řadu klasických „dětských“ knížek: v brněnské Redutě (Kostěj Nesmrtelný – inscenace získala první místo na festivalu Dítě v Dlouhé; Pinocchio), ve Studiu Marta (Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona), v Divadle rozmanitostí Most (Perníková chaloupka) a v Malém vinohradském divadle (Lujza a Lotka; R.U.R.). Další své inscenace Jan Kačena také vytvořil v MeetFactory (Skugga baldur; Protože jsem to ještě nikdy nikde nedělal, už asi budu), v Eliadově knihovna Divadla Na zábradlí (der Kick; Daleká cesta domů; Eliade, my dream is a clever boy; Odejdeš tam, kde žiješ, a hodně někde budeš), ve Strašnickém divadle (Erasmus). Je spoluautorem site specific projektu o zaniklé obci Konigs Muhle v Krušných horách a úspěšné inscenace Vstávej, svět hoří, musíme ho pochcat (klub Pilot, Praha) a U-Dick (oratorium) – klub Podnik v Praze.
BioMasha (Marie Černíková) scénografka, výtvarnice a performerka. Po studiích scénické techniky na SUPŠ sv. Anežky v Českém Krumlově pokračovala ve studiu scénografie na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. Postupně se především orientuje na kostýmní tvorbu a loutky. Podílela se na výtvarné stránce inscenací například plzeňského divadla Alfa (Bártndžus, Teď 51 - 31 - 13), pražského Minoru, Dejvického divadla (Modrovous), jihlavského Horáckého divadla (Autopohádky) a v řadě dalších nezávislých produkcí (např. česko-polská Krajina paměti). Příležitostně též vystupuje jako herečka (např. strašnická X10 – Den bez Rusáka; O mrtvých ptácích). Bio Masha je nazývána také první dámou českého slamu (zvítězila v mezinárodní soutěži Tilos Slam Budapest v roce 2010). Zabývá se též rytmickou recitací a „parahudebními performativními projevy.“ S Luďkem Kazdou tvoří duo Debbi Love, které je založeno na hudební i textové improvizaci. BioMasha je též osobitou výtvarnicí a ilustrátorkou.
Platforma KARTEL
Platforma Kartel je nezávislé divadelní uskupení kolem trojice režisérů Jana Kačeny, Michala Háby a Lucie Ferenzové. Činnost Platformy Kartel zastřešuje S.P.E.K., který plynule navazuje na své působení v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí, kde sdružení působilo do konce roku 2013. Kartel není vázán na jeden prostor, plynule se pohybuje mezi MeetFactory, Venuší ve Švehlovce, Klubem a Utopií. Zaměřuje se na inscenace autorských textů a adaptací. Jejich inscenace jsou pravidelně zvány na významné tuzemské festivaly.
„... proměnlivá parta kolem Jana Kačeny provozuje – bohužel poněkud vskrytu – divadlo, které patří k tomu nejsvébytnějšímu a nejdráždivějšímu, co lze v českých krajích vidět. Pokud netrváte na tom, že je potřeba všemu rozumět, snášíte dryáčnický cynismus ...“ (Vladimír Mikulka, Nadivadlo)
Produkce:
Kartel – platforma
http://www.kartel-platforma.cz
Magda Juránková 777232673
rezervace@kartel-platforma.cz
.jpg)
.jpg)
.jpg)