Posedlost

Režie: Jan Mikulášek 
Dramaturgie: Dora Viceníková 
Scéna a kostýmy: Marek Cpin 
Výběr hudby: Jan Mikulášek
Asistent režie: Stephanie Van Vleet

Hrají:
Dita Kaplanová, Jana Plodková, Anežka Kubátová, Johana Matoušková, Jiří Vyorálek, Leoš Noha, Miloslav König, Stanislav Majer

Premiéra 15. dubna 2016

Posedlost – Po inscenacích o smrti (Požitkáři) a o divadle a hercích (Hamleti) vytvořil autorským tým inscenaci o lásce a jejích různých podobách. Nahlížíme do soukromí několika postav, které se vášnivě potkávají či míjejí, marně hledají štěstí ve vztahu nebo v samotě, a tak pořád dokola. Pravděpodobné situace a uvěřitelné příběhy doplňují fantazijní výjevy a komentáře, humorné scény zase hororové výjevy. Drobné příběhy tohoto několikapatrového domu se volně proplétají, sousedé se střídají a stěny jsou svědky domácích dramat. Mikuláškův jazyk je zkratkovitý, do několikaminutových scén zhušťuje obsáhlé příběhy, které tušíme v pozadí –jeptiška potetovaná mužskými jmény. Motivace postav, konkrétní pohnutky jsou nám vesměs zatajeny a přihlížíme „jen“ střetům postav ztracených v sobě a nenalézajících útěchu ani ve svém okolí. Místo melancholie a smutku však vítězí nadsázka, groteska a ironie. Dvoupodlažní řešení scény rytmizuje sled obrazů a vytváří vzájemné paralely a komentáře. Pastelové barvy, které scéně i kostýmům dominují, retrostyl i drobné detaily vybočující z reality (elegantní zjev postavy doplněný o vlasy rozcuchané větrem) posouvají drobné příběhy mimo konkrétní čas a prostor.

Až dosud se zdálo, že velmi limitované možnosti zdejšího jeviště vyčerpal svými nápady v devadesátých letech tehdejší šéf Divadla Na zábradlí Petr Lébl. Ale architektura Cpinových scénografií k Požitkářům nebo nyní k Posedlosti na jeho práci fascinujícím způsobem navazuje a překonává ji.
Marie Reslová, Hospodářské noviny

Svými formálními kvalitami, brilantní syntézou pohybového a činoherního divadla s vizuální složkou je Posedlost nepřehlédnutelná.
Saša Hrbotický, Aktuálně.cz

Posedlost je nesoudržným pásmem scének „na téma“. Ač to bude znít paradoxně, je právě tato nesoudržnost její největší předností. (...) Těm, kdo se rádi volně procházejí a nečekají, že je při tom budou tvůrci vodit za ručičku, ji lze proto vřele doporučit.
Vojtěch Poláček, Kulturissimo

Jana Plodková, která našla na Zábradlí vlastní polohu smutného klaunství, je výrazově a pohybově výborná.
Jana Machalická, Lidové noviny

Jan Mikulášek (1978) – Po nedokončeném studiu činoherní režie na Janáčkově akademii múzických umění působil jako umělecký šéf brněnského divadla Polárka. Spolu s dalšími mladými divadelníky vytvořil časem z Polárky sledovanou alternativní scénu, zaměřenou především na autorskou tvorbu pro nejširší spektrum diváků. Dále působil jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče a pravidelně spolupracoval s brněnským divadlem Reduta. V roce 2013, kdy umělecký šéf Reduty převzal vedení pražského Divadla na Zábradlí, se stal Mikulášek kmenovým režisérem této scény. Osou repertoáru Divadla Na zábradlí jsou Mikuláškovy režie, které pravidelně hostují na domácích i zahraničních festivalech: Korespondence V+W, Europeana, Buržoazie, Šedá sedmdesátá, Cizinec, Zlatá šedesátá, Požitkáři, Hamleti a Posedlost. Režijní přístup Jana Mikuláška se často opírá o dramatizace románů a jiných nedramatických textů, původní scénáře, autorské divadlo. Pracuje se střihem, s detailem, s hudebním kontrapunktem i s paralelním odvíjením dějů. Druhou výraznou inspirací je výtvarné umění, ze kterého „přebírá“ důraz na mizanscénu a svícení. Výrazným rysem Mikuláškova rukopisu je hra s významem replik, s kontextem a s asociacemi na zvolené téma; na jevišti dokáže zhmotnit naprosto abstraktní, filozofická témata.