Strýček Váňa

Režie: Ivan Buraj
Překlad: Leoš Suchařípa
Dramaturgie: Dagmar Radová a Matěj Nytra
Výprava: Jana Boháčková a Lenka Jabůrková
Výběr a úprava hudby: Pavel V. Boiko
Asistence režie: Tereza Agelová

Obsazení:
Ivan Vojnickij / Jan Lepšík
Vojnická / Simona Peková
Serebrjakov / Cyril Drozda
Jelena / Lucie Schneiderová j. h.
Soňa / Táňa Malíková
Astrov / Robert Mikluš j. h.
Marina / Marie Ludvíková
Tělegin / Miroslav Kumhala

Premiéra 8. dubna 2016

Strýček Váňa - V domě na ruském venkově se schází společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci, vrací se z města zpět na venkov. Celý život se zabýval uměním, realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se. Teď je čas vše rozebrat, všemu porozumět, čas být konečně spolu. Všichni trpí a každý zoufale hledá svoji pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? V HaDivadle se naposledy hrál Čechov před osmi lety, byly to Tři sestry v režii Sergeje Fedotova. Tato dramaturgická výjimka tehdy porušila řadu téměř výhradního uvádění současných textů. Nyní se dramaturgie této scény rozostřuje, možná nové vedení hledá směr, kterým se vydat. Mladí tvůrci nepřistupují k textu obrazoborecky, ale s úctou vyzdvihují téma spalujícího individualismu. Strýček Váňa je zde uváděn téměř bez škrtů, pietně a ukázněně, jen je vnějškově zabalen do současných reálií. S výraznou podporou několika hereckých výkonů tak vznikla pulsující inscenace, která už pokolikáté dokazuje velikost Čechovova textu.

Buraj měl šťastnou ruku, když angažoval dva protagonisty odjinud. Doktora Astrova skvěle hraje Robert Mikluš, jako středním věkem i jakousi chvilkovou emocí k Jeleně legračně zdrchaného muže. A právě tato ženská úloha vychází také zajímavě i hostující Lucii Schneiderové, která není jen unuděnou profesorskou paničkou, ale vnáší na jeviště jakýsi zvláštní neklid ženy, která skutečně moc neví po čem a po kom skutečně touží. Jinou výtečnou ženskou postavou je Soňa Táni Malíkové, která přesně vystihla onu dvojlomnost zdejších figur potácejících se mezi nudou a aktivitou. Burajova inscenace není ve výsledné podobě nijak obrazoborecká, jak bychom i od této scény očekávali, ale tady je to její přednost nikoliv nedostatek.
Luboš Mareček, ČR Vltava

Nadčasový Čechovův Strýček Váňa v mentálních mantinelech a vizuálním prostředí dneška.
Luboš Mareček, MFDnes

Ivan Buraj (1988) – Během studia režie na JAMU absolvoval pracovní stáž v Národním divadle při přípravě inscenace Roberta Wilsona Věc Makropulos. Absolventská inscenace Princ Homburský podle Heinricha von Kleista získala na mezinárodním festivalu divadelních škol Istropolitana speciální cenu poroty a cenu publika. Inscenace byla též nominována na Inscenaci roku v rámci Divadelních novin. V sezoně 2012/13 pro studio HaDivadla vytvořil autorskou inscenaci Kreatury a do scénického časopisu Divadla Husa na provázku Rozrazil, který byl věnován tématu Nynější krize, přispěl svou inscenační črtou o veřejném prostoru. V sezoně 2013/14 spolupracoval s Divadlem Letí v rámci inscenačního projektu Proti pokroku, proti lásce, proti demokracii, realizovaného v Centru současného umění DOX. Pro brněnské HaDivadlo v sezoně 2014/15 vytvořil inscenaci Zámek (záře integrace), autorský přepis Kafkova díla. V této sezoně vznikla také v Národním divadle moravskoslezském hra Odsun!!!, která vypráví o jednom z opuštěných a znovu obydlených českých domů po druhé světové válce. Od roku 2015 je uměleckým šéfem HaDivadla a uvedl zde Paní Bovaryovou a Strýčka Váňu.