Vojcek

Režie: SKUTR
Překlad: Ludvík Kundera
Dramaturgická spolupráce: Klára Špičková
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Hudba: Petr Kaláb

Obsazení:
Vojcek / Pavel Neškudla
Ondřej / Ondřej Rychlý
Tambor / Petr Konáš
Hejtman / Jan Holík
Doktor / Denny Ratajský
Profesor / Michal Štěrba
Vyvolávač / Marek Mikulášek
Marie / Andrea Mohylová
Markéta / Zuzana Ščerbová
Karel / Ondřej Vacke
Babička / Monika Švábová
Chór / Josef Nechutný, Miloslav Krejsa, Klára Krejsová, Kamila Šmejkalová

Premiéra 17. října 2015

Vojcek - K napsání Vojcka inspiroval Georga Büchnera případ vraždy, která ve veřejnosti vyvolala rozporuplné reakce. Autora zaujal osud plachého, zakřiknutého jedince, který se úpěnlivě snaží pochopit smysl své existence. Čím drsněji naráží ve svém okolí na lhostejnost a opovržení, tím obnaženější jsou jeho vášně. Realita se ve hře prolíná s vizemi. A stejně tak, na hraně skutečnosti a snu, inscenuje tento dramatický fragment (přesněji 31 neseřazených výstupů) režijní tandem SKUTR: kombinují tanec, akrobacii, pohyb loutky, projekci, text a hudbu. Textové fragmenty a nedořečení obalují výrazným výtvarným gestem, takže vzniká silná výtvarně-poetická inscenace, kde křehké scénické obrazy doplňují Büchnerův syrový text.

Většina scén se odehrává v modravém osvětlení – jako by to všechno byl bizarní sen. Bolestný a občas i krásný sen. Bolestně krásná je Marie (Andrea Mohylová) v bílém kožíšku, dlouhé nohy navlečené v bílých punčochách. Vznešená i svůdná. Bolestně krásný je moment, kdy jí Vojcek (Pavel Neškuda) trochu nesměle, trochu hravě předává dárek: baletní špičky. Ve kterých pak ona elegantně, byť nejistě cupitá. Bolestně krásné je útěšné objetí Markéty (Zuzana Ščerbová) a Ondřeje (Ondřej Rychlý), v němž tiše, nehybně setrvávají. (…) Je to veskrze poetický večer složený ze střípků situací, v nichž k sobě osamělí lidé hledají cestu.
Lenka Šaldová, Divadelní noviny

Duo SKUTR opět vytvořilo svébytný poetický svět, v němž se tentokrát setkávají a na ostří nože střetávají něha a křehkost s krutostí a drsností. Obvyklou romantickou snovost tvůrci ve Vojckovi nahrazují dusivou až hororovou atmosférou, jež nepostrádá zvrácenou krásu a jímavost. Inscenace není, i přes výraznou vizuální a hudební složku, okleštěna o Büchnerovy existenciální otázky.
Sukces měsíce podle Divadelních novin

SKUTR - Dramaturgicko režijní tandem Lukáš Trpišovský (1979) a Martin Kukučka (1979) absolvovali DAMU v roce 2004. Už jejich absolventská představení vzbudila zájem kritiky a ohlasy u diváků. Po ukončení studia získali tvůrčí rezidenci v Divadle Archa, kde vzniklo několik úspěšných divadelních projektů. Inscenace SKUTRu se představily na festivalech v Srbsku, Polsku, Litvě, Itálii, Německu, Rumunsku, Slovensku, Číně či v Jižní Koreji. Zahraniční působení SKUTRu vyvrcholilo měsíčním hostováním na festivalu Fringe ve skotském Edinburghu v srpnu 2008, kde byla jejich inscenace Plačky nominována na Total Theatre Award. S inscenací Joke Killers, vytvořenou spolu s Adélou Laštovkovou, pak reprezentovali Českou republiku na světové výstavě Expo 2010 v čínské Šanghaji. V poslední době se čím dál více věnují spojení hudby a divadla. Pro mezinárodní festival Struny podzimu nastudovali s hráči orchestru Berg Schwarz auf Weiss Heinera Goebbelse a scénické provedení Honeggerova Krále Davida. Jejich doménou jsou multižánrové autorské projekty, propojení akrobacie, tanečního a fyzického divadla, techniky bojových umění, designu, zvuku, světla, různorodých improvizací. Inspirací jim je téma, lidé, konkrétní místo vzniku představení, prvky tradice stejně tak jako nejnovější informační technologie a její využití či nový cirkus. Za charakteristické rysy jejich práce označuje jejich pedagog Miloslav Klíma zřetelný zájem o lidský osud, prolínání časových a dějových pásem, hru jako princip, zájem o obřady a rituály. „Skutři mají výbornou schopnost vyzdvihnout skryté, umí hledat nezřejmé souvislosti, často pitvají a poté mikroskopicky zkoumají lidskou duši,“ napsala Lenka Dombrovská. V jejich tvorbě se často snoubí imaginace, absurdita, hravost i důraz na romantiku, mluvené slovo doplňuje výrazná fyzická akce i metaforická práce s rekvizitami.