Petrolejové lampy

Dramatizace: Olga Šubrtová, Martin Glaser
Režie: Martin Glaser
Dramaturgie: Olga Šubrtová, Martin Sládeček
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy: Markéta Sládečková 
Světelný design: Martin Špetlík
Pohybová spolupráce: Martin Pacek

Obsazení:
Štěpka Kiliánová / Hana Tomáš Briešťanská
Pavel Malina / Martin Siničák
Jan Malina / Martin Sláma
Otec Malina / Vladimír Krátký
Otec Kilián / Zdeněk Dvořák
Matka Kiliánová / Marie Durnová
Karla / Jana Štvrtecká
Lojzík / Roman Blumaier
Starosta Trakl / Jan Grygar
Helenka / Annette Nesvadbová j. h.
Xaver / Jakub Šafránek
Kartářka / Drahomíra Hofmanová j. h.
Wurm / David Kaloč
Skákavý Machoň / Pavel Doucek
V komparzních rolích zaměstnanci činohry NdB

Premiéra 26. února 2016

Petrolejové lampy – Psychologický román proslulý filmovým zpracováním patří k oblíbeným titulům dramaturgů českých divadel. Tuto adaptaci Petrolejových lamp hodnotí Josef Mlejnek jako „nepoměrně úspornější než Herzův „secesní“ film z roku 1971 a méně „poetickou“ než inscenace v Divadle Petra Bezruče, která měla premiéru před dvěma lety v nastudování současného uměleckého šéfa brněnské činohry Martina Františáka. V obou případech se divadelní režiséři mohli opřít o vynikající herecké kreace představitelů obou hlavních rolí; rozdíl spočívá v tom, že Františákovi šlo především o uzemněný tragický příběh, zatímco v Glaserově pojetí lze vnímat přesahy k tragičnosti lidského údělu obecně.“ Základními stavebními kameny Glaserovy inscenace jsou nová scénická adaptace sehraného tvůrčího tandemu režiséra Martina Glasera a dramaturgyně Olgy Šubrtové, velkorysá výprava a herecké výkony. „Glaser se Šubrtovou udělali ve své intimnější verzi příběhu ústředními hrdiny toliko nerovný pár a hlavním motivem večera fatální touhu odkvétající ženy po dítěti. Nevypráví celý román, nereflektují vstupní a nejrozsáhlejší část knihy Lampy svítí a prostírá se, ale staví před diváka naráz ústřední dvojici. Dlužno zdůraznit, že Glaserova a Šubrtové adaptace nerezignuje na žádný z podstatnějších motivů románu. Na první půli večera, než se vše zlomí do fatální tragédie, je nutno obdivovat umnou svižnost scenáristického i režijního vyprávění. Vše je traktováno přehledně, přímočaře a odpovídá požadavkům dnešního publika. Toto inscenační tempo se funkčně podílí na výsledném stylu, který do přestávky překvapivě nerezignuje na humor jako důležitou matérii v neblahém dění,“ napsal Luboš Mareček.

… vydařené, plnokrevné divadlo. Navíc s vynikajícími hereckými výkony, při nichž přestáváte vnímat, že běží čas, jak vás děj dokonale vtáhne. A to i když jste viděli film Juraje Herze z roku 1971 s výtečnou samorostlou Štěpou Ivy Janžurové a syfilitickým vysloužilým důstojníkem Petra Čepka. Ačkoliv se může zdát, že jejich výkon nelze ničím přebít, v Mahenově divadle se to Haně Briešťanské a Martinu Siničákovi povedlo.
Jana Soukupová, MF Dnes

Glaserovy Petrolejové lampy jsou ukázkou jasně, přesně, účelně ale i artistně vyprávěného příběhu, který svoji divadelní sílu stvrzuje skvělými hereckými výkony, výtvarným konceptem a místy až minimalisticky znějící symfonickou muzikou. Takto vypravený titul tyto Petrolejové lampy jistě posune k divácky vřele přijímanému a vyhledávanému divadlu.
Luboš Mareček, ČR Vltava

Martin Glaser (1974) - Vystudoval činoherní režii a dramaturgii na DAMU, založil generační Divadlo na prahu a už během studia přijal angažmá v Jihočeském divadle, kde od roku 1998 působil jako kmenový režisér a následně také jako umělecký šéf činoherního souboru. Glaser se ve svých inscenacích nejčastěji zabývá tématem manipulace a moci: Odcházení Václava Havla, Shakespearův Macbeth či Něco za něco, Hamptonovy Nebezpečné vztahy, Maupasantův Miláček, Schwabovy Prezidentky a další. Často se vrací i k tématu outsiderství, osamělosti a vykořeněnosti, tak tomu bylo v případě inscenací McDonaghova Osiřelého západu či Mrzáka Inishmaanského, Vedralova Kašpara Hausera nebo Čechovových Tří sester. Slabost má pro brutální grotesky, thrillery a detektivky. Do tohoto žánru vstoupil třeba Lettsovým Zabijákem Joem nebo Pastí na myši Agathy Christie. Za nastudování Schimmelpfennigovy hry Arabská noc získal cenu Josefa Balvína, Zelenkova hra Očištění byla v jeho režii na cenách Nadace Alfréda Radoka vyhlášena jako nejlepší uvedená česká hra. Diváckými hity se staly jeho komedie psané pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově ve spolupráci s dramaturgyní Olgou Šubrtovou (Tři mušketýři, Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em), Dekameron aj.). Od roku 2013 působí jako ředitel třísouborového Národního divadla Brno. Z tohoto titulu je rovněž ředitelem dvou mezinárodních festivalů pořádaných tímto divadlem, jednoho operního (Janáček Brno), druhého převážně činoherního (Divadelní svět Brno). Vedle „ředitelování“ stále režíruje a pro jeviště NdB vytvořil inscenace Františákova Havla v zemi čeledínů, Janáčkovy opery Její pastorkyňa a Havlíčkových Petrolejových lamp.