Pěna dní

Režie, adaptace: SKUTR
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Hudba: David Smečka a Mastix

Obsazení:
Colin / Miroslav Zavičár
Chick / Jan Sklenář
Nicolas / Jiří Zapletal
Myška / Jean Sol Parter / Ondřej Malý
Chloé / Marie Poulová
Alice / Marta Zaoralová
Isis / Natálie Holíková
Pudlík Dupont, Pegas Desmartes, knihkupec, sněžný krtek, zaměstnavatel, Douglas / Matěj Anděl
Zástupce církve, knihkupec, sněžný krtek, zaměstnavatel, Douglas / David Smečka
Koriolán Desmartes, Prof. Mišmaš, sněžný krtek, zaměstnavatel, Douglas / Jakub Tvrdík
Ježíš, kočka, knihkupec, sněžný krtek, zaměstnavatel, Douglas / Jan Vápeník

Mastix: David Smečka (kytara), Matěj Anděl (bicí), Jan Vápeník (kytara), Jakub Tvrdík (basová kytara, fagot), Martin Sedláček (klávesy), Magdalena Ebba Pavlíčková (saxofon)

Premiéra 12. března 2016

Pěna dní - „Přijdeme pozdě,“ připomněl Colin. - „To nevadí,“ řekla Chloé. „Posuň si zpátky hodinky.“ Divadelní adaptace nejslavnějšího románu Borise Viana. Nevšední milostný příběh z roku 1947 se větší proslulosti dočkal až v šedesátých letech a od té doby už jeho čtenářská přitažlivost nepolevila, umístil se dokonce na desátém místě v žebříčku sta nejdůležitějších knih dvacátého století. Surreálné výlety do fantazie, touha, jazz, láska, svět obrácený naruby i přítomnost v prchavém okamžiku. Bohatý mladík Colin vlastní krásný byt a dokonalého šéfkuchaře. Jeho o něco chudší přítel Chick zase neúnavně sbírá a šíří dílo filosofa Jeana Sol-Partra a miluje svou Alise. Colin zase miluje Chloé, ta však po svatbě onemocní zvláštní nemocí. V plicích ji vykvete leknín. Léčí se velmi obtížně a musí mít kolem sebe stále spoustu květin...“ Pěnou dní uzavřel režijně dramaturgický tandem SKUTR svou hradeckou trilogii (Labutí jezero, Evžen Oněgin), věnovanou tématu snoubení lásky se smrtí. Marie Reslová o inscenaci napsala: „SKUTR proměnil Pěnu dní v surreálný zážitek a v divadlo, které zaměstnává všechny smysly.“

Přičteme-li úctyhodnou dramatizaci, standardně dobré (mnohdy i excelentní) herectví místního souboru a nespoutanost Mastixu, vyjde nám divadelní sukces sezony.
Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

Předznamenávám, že jak byla pro mne Romance pro křídlovku Radovana Lipuse v ND moravskoslezském inscenací 90. let a Evžen Oněgin Jana Mikuláška v Divadle Petra Bezruče činem prvního desetiletí věku nového, potom druhému, ačkoli do jeho konce zbývá ještě pět let, má velkou šanci vévodit právě Pěna dní Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. (…) Pěna dní je dokonalý divadelní tvar, výtvarná báseň, výpověď o snech a touhách ve společnosti permanentními krizemi existence ve zmar a beznaděj proměněných.
Jiří P. Kříž, Právo

Stvořit na divadelní scéně imaginární Paříž a křehký milostný příběh z knížky Borise Viana Pěna dní není jen tak. Režijní tandem SKUTR − Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský − z autorovy charakteristické, hravě vykloubené absurdity i prchavých pocitů okouzlení, smutku a existenciální tísně dokázal udělat představení-zážitek.
Marie Reslová, www.art.ihned.cz

SKUTR – Dramaturgicko režijní tandem Lukáš Trpišovský (1979) a Martin Kukučka (1979) absolvovali DAMU v roce 2004. Už jejich absolventská představení vzbudila zájem kritiky a ohlasy u diváků. Po ukončení studia získali tvůrčí rezidenci v Divadle Archa, kde vzniklo několik úspěšných divadelních projektů. Inscenace SKUTRu se představily na festivalech v Srbsku, Polsku, Litvě, Itálii, Německu, Rumunsku, Slovensku, Číně či v Jižní Koreji. Zahraniční působení SKUTRu vyvrcholilo měsíčním hostováním na festivalu Fringe ve skotském Edinburghu v srpnu 2008, kde byla jejich inscenace Plačky nominována na Total Theatre Award. S inscenací Joke Killers, vytvořenou spolu s Adélou Laštovkovou, pak reprezentovali Českou republiku na světové výstavě Expo 2010 v čínské Šanghaji. V poslední době se čím dál více věnují spojení hudby a divadla. Pro mezinárodní festival Struny podzimu nastudovali s hráči orchestru Berg Schwarz auf Weiss Heinera Goebbelse a scénické provedení Honeggerova Krále Davida. Jejich doménou jsou multižánrové autorské projekty, propojení akrobacie, tanečního a fyzického divadla, techniky bojových umění, designu, zvuku, světla, různorodých improvizací. Inspirací jim je téma, lidé, konkrétní místo vzniku představení, prvky tradice stejně tak jako nejnovější informační technologie a její využití či nový cirkus. Za charakteristické rysy jejich práce označuje jejich pedagog Miloslav Klíma zřetelný zájem o lidský osud, prolínání časových a dějových pásem, hru jako princip, zájem o obřady a rituály. „Skutři mají výbornou schopnost vyzdvihnout skryté, umí hledat nezřejmé souvislosti, často pitvají a poté mikroskopicky zkoumají lidskou duši,“ napsala Lenka Dombrovská. V jejich tvorbě se často snoubí imaginace, absurdita, hravost i důraz na romantiku, mluvené slovo doplňuje výrazná fyzická akce i metaforická práce s rekvizitami.