Dvojí domov / z Čepa

Režie: Jan Nebeský
Hudba: Martin Dohnal
Výtvarná spolupráce: Igor Korpaczewski
Scéna: Jan Nebeský a Igor Korpaczewski

Hrají:
Alois Švehlík, Lucie Trmíková, David Prachař

Premiéra 29. září 2015 v Experimentálním prostoru NoD

Dvojí domov/z Čepa - Scénická koláž inspirovaná texty katolického prozaika a esejisty Jana Čepa. Název inscenace odkazuje k Čepově prvotině (sbírce povídek z roku 1926), k jeho pojetí dvou světů („v tom druhém, naším očím skrytém, budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce“) i k jeho životu ve dvou zemích (po roce 1948 emigroval do Francie, s rodnou zemí však zůstal spjat). Multimediální scénická kompozice složená ze tří herců (Alois Švehlík, Lucie Trmíková, David Prachař), výtvarníka (Igor Korpaczewski) a hudebníka (Martin Dohnal): na pozadí Čepových textů vzniká v průběhu inscenace výtvarná kompozice, obraz krajiny se dvěma postavami a za klavírem je přítomen skladatel Martin Dohnal. Scéna je vybavena mikrofony, stolem, židlemi, piánem se dvěma páry holínek, balíky sena a plátnem na zadní stěně. Jednou z hlavních rekvizit aktérů jsou horké brambory coby možný symbol domova, nebo použité „jen“ jako groteskní maska. Poetičnost střídá nadsázka, hluboké úvahy zase letmé myšlenky, vizuální a zvukové protiklady se proplétají v jeden celek. Inscenace se dotýká archetypálních symbolů (mládí, stáří, láska... a celkově paradox bytí), základních příběhů, existenciální podstaty naší existence.

Dvojí domov je stručně řečeno krásná a poetická inscenace. Má podobu divadelní eseje neokázale se zamýšlející nad životem a smrtí, setkáváním a míjením, blízkostí i cizotou. Eseje, jež dokáže v přesvědčivých obrazech vyjádřit to, co se děje v srdci a duši člověka, který hledá a stravuje se pochybnostmi. A činí to jemně, nepateticky, a ještě s humorem, který je kupodivu až šklebivě groteskní. (...) Vznik obrazu je pevně propojen s hereckou akcí a situacemi, často působivými výjevy, které mají v sobě něhu i drsný výsměch. Pro Čepa byla smrt jen přechodem do jiného světa, do druhého domova. A smrt a stáří v Nebeského inscenaci snad rezonují nejvíc, mají různé podoby.
Jana Machalická, Lidové noviny

Jako celek představení působí pozoruhodnou harmonií, která se skládá z protikladů vizuálních i zvukových. Jako bychom se vydávali sem a tam časem, po cestě životem, hledání sebe sama a svého domova, a smiřovali se se svým údělem, jeho bizarností, paradoxností, ale také krásou a nostalgií.
Jana Soprová, www.scena.cz

Jemnými, přitom divadelně bohatými a proměnlivými prostředky nás Jan Nebeský se svými kolegy dovedl k existenciálnímu ztišení, po němž by snad bylo příhodnější zážitek ještě dlouze dodýchat než ho okamžitě odměnit potleskem. Ten si ovšem tvůrci zaslouží. 
Jan Kerbr, Divadelní noviny

Jan Nebeský (1953) - Český divadelní režisér a pedagog. Vystudoval obor režie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Hra Ernsta Jandla Z cizoty, kterou uvedlo pražské Divadlo Na zábradlí v režii Jana Nebeského, získala v roce 2004 cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku. Od roku 2002, po rozpuštění souboru Divadla Komedie, je Jan Nebeský ve svobodném povolání a působí ve Studiu Hrdinů, v Národním divadle a na dalších pražských scénách (spolupracuje se souborem 420PEOPLE, Studiem DAMÚZA). Od roku 2004 je pedagogem režie na Katedře činoherního divadla DAMU. V roce 2011 spoluzakládá s Trmíkovou a s Prachařem občanské sdružení Jedl, pod jehož záštitou vznikají nezávislé projekty kombinující různé druhy umění (divadlo, tanec, hudba, výtvarné umění). S Experimentálním prostorem NoD spolupracuje již pravidelně, inscenace Dvojí domov je jeho šestou režií na této scéně. Výrazný rukopis Jana Nebeského se vyznačuje mimořádnou jevištní imaginací, k obsahům textů režisér proniká pomocí výtvarných symbolů, absurdní zkratky, stylizovaného, expresivního herectví. Inscenace tvoří plejáda nečekaných nápadů, specifická atmosféra a styl. Nebeského divadlo vrství významy, rozebíhá se do volných asociací, kolážovitě propojuje témata a vrstvy textu – nad srozumitelností a čitelností zamýšleného vítězí imaginace a fantazie.