Saturnin je v Čechách pojmem již několik generací. Zdeněk Jirotka, napsal tento humoristický román za války, v roce 1942. Od té doby se kniha dočkala více než deseti vydání a svým půvabem získává stále nové generace čtenářů. Mladý muž dobrého společenského postavení a vychování získá, tak trochu nedopatřením, sluhu Saturnina. Ten se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řadu překvapivých zvratů a situací. Ty by se bez Saturnina daly těžko zvládnout. Už proto ne, že by bez něj pravděpodobně nikdy nenastaly. Kniha okouzluje zejména svým nezaměnitelným suchým humorem, parodií, nadsázkou a především absurditou situací, do kterých uvádí svérázný sluha Saturnin celé své okolí. Vzhledem k tomu, že děj odkazuje do třicátých let minulého století, oslovili jsme „odborníka na tuto dobu“ Ondřeje Havelku, který se svým dlouholetým spolupracovníkem Martinem Vačkářem připravil scénář a sám pak inscenaci režíroval. Na pomoc by si přizval i svůj nezaměnitelný orchestr Melody Makers.
Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.
Režie: Ondřej Havelka
Dramaturg: Jiří Janků
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Jaroslava Pecharová, Jana Jurčová
Pohybová spolupráce: Ondřej Havelka
Choreografie: Jana Hanušová
Hudební spolupráce: Melody Makers Ondřeje Havelky
Korepetice: Miroslav Lacko
Hudební aranžmá: Petr Tichý
Osoby a obsazení:
Leopold Janský - Vasil Fridrich
Saturnin - Jiří Hána
Teta Kateřina - Jitka Smutná
Milouš - Jan Meduna
Barbora Terebová - Zuzana Norisová
Dědeček - Jaroslav Vlach
Dr. Vlach - Vladimír Čech
Premiéra 1. května 2010
Délka představení 2 h. 55 min. s přestávkou
o režisérovi:
O. Havelka - Všestraně talentovaný entertainer žije od svých studentských let pouze pro jazz a swing z období mezi dvěma světovými válkami. Absolvoval obor „herectví“ na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze a obor „režie“ na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Po absolutoriu studia herectví působil šest let v pražském divadle Studio Ypsilon. Brzy se prosadil i jako filmový a televizní herec. Úspěšná herecká tvorba mu přinesla i čtyři hlavní role ve filmech a dvě hlavní role v televizních seriálech. Po “Sametové revoluci” začal pracovat i jako scénárista a režisér v televizi. Jako režisér vytvořil tři divadelní muzikálová představení. V roce 2004 režíroval v Národním divadle operu Nagano aneb hokej v opeře autorů Martina Smolky a Jaroslava Duška. Už od studentských let se věnuje interpretaci jazzové a populární hudby 20. a 30. let jako zpěvák, tanečník a stepař. Natočil 6 alb s Original Prague Syncopated Orchestra. Pro tento orchestr napsal a spolurežíroval hudební film, který získal na festivalu televizní zábavy v Montreux v roce 1991 “Stříbrnou růži”. V roce 1995 vytvořil jako scénárista, interpret i režisér sérii tří klipů. Jeden z těchto klipů získal ocenění na Czech Grammy 1995 jako “Klip roku”. Jiný - „Jingle Bells“ - byl zakoupen a vysílán na MTV-Latin. V témže roce založil vlastní swingový big-band Melody Makers, se kterým v současné době vystupuje. V roce 1996 mu Akademie Czech Grammy udělila titul „Jazzman roku“
Největší záliby: golf a swing. Ondřej Havelka a jeho Melody Makers se zabývají autentickou interpretací populární hudby období raného a vrcholného swingu od počátku let třicátých až k raným létům čtyřicátým. Pestrý repertoár zahrnuje atraktivní skladby širokého žánrového spektra, sweet and hot, od hollywoodských muzikálů až po vrcholná čísla swingových big-bandů. Stylizace koncertního show sleduje ve všech detailech typické dobové způsoby, počínaje kostýmy a účesy interpretů a celkovou režií představení konče. Použití autentických hudebních nástrojů, pietní přístup k rekonstrukci autentických aranžmá a systematické studium a osvojování si dobových interpretačních technik přinášejí nečekané, okouzlující výsledky v podobě autentického zvuku, který známe z dobových nahrávek či filmů. Vitální jazzový výraz interpretů je umocňován smyslem pro show, nadhledem a humorem. Strhující hra orchestru je korunována výkony sólistů, především pak uměleckého ředitele bandu - zpěváka, speakra a tanečníka Ondřeje Havelky.
recenze:
04.06.2010
Saturnin – jakékoli služby neobvyklého rázu - recenze J. P. Kříže, deník Právo
Nejoblíbenější kniha českých čtenářů a čtenářek na Havelkově jevišti Divadla ABC
Jiří P. Kříž
Čtenáři vyhlásili v roce 2009 Saturnina, prvotinu Zdeňka Jirotky, nejoblíbenější knížkou české kotliny. Co na tom, že autor vlastní debut už nikdy nepřekonal. Příběh moudrého sluhy toho jména, jeho pána, nesmělého mladíka Leopolda, akurátní tety Kateřiny, turbínového dědečka, nesportovního bratrance Milouše, tělacvičení a dobrým mravům oddané Barbory, rodinného přítele dr. Vlacha a několika dalších figurek včetně kukačky odpočítávající v lesíku šťastná léta - je zkrátka nesmrtelný.
Boží Melody Makers!
Na jeviště Divadla ABC Městských divadel pražských pokusil se Jirotkův román převést muž 30. let – Ondřej Havelka. Za vydatné scenáristické pomoci autora parodie na napodobitele anglikánského sepisovatelství v Čechách, už celou sedmiletku na nebesích (Jirotky), a také japanologa Martina Vačkáře. Opravdu parodií je Saturnin. Nejenom proto, že ho napsal šéfredaktor Dikobrazu v časech, kdy Čechové a Moravané ještě definitivně nepoztráceli smysl pro humor. Když lid vezme parodii vážně, rodí se nejoblíbenější příběhy. To platí nejenom o Saturninovi, ale i o Pytlákově schovance nebo o Limonádovém Joeovi, ve světě pak třeba o Tenkrát na západě... Ještě jedna věc vynese divadelního Saturnina na výsluní – na devět, deset let (skoro jako Rychlé šípy v Hradišti): Havelkovi Melody Makers, jichž je náčelníkem a zpěvákem - dnes rozhodné nejlépe šlapající swingový orchestr ve střední Evropě. Podotýkám, že Havelka rozněžněl svůj neodolatelně sonorní a uhlazený barytonek až na premiérové děkovačce. Prostupování příběhu s orchestrem, někdy doslova celým, to když přišli na jeviště obdivovat krákorání tety Kateřiny (Jitky Smutné), obstarával jinak houslista Melody Makers Martin Zbrožek ve figurkách Pepika a dr. Zajíčka.
Zbrožek umí ksichty
Všechno ostatní leží, jak už jsem naznačil, na hercích: na perfektně uhlazeném Jiřím Hánovi v titulní roli, a na roztomile nesmělém Vasilu Fridrichovi v postavě jeho pána Leopolda. Dědečka hrají Jaroslav Vlach nebo nesmrtelný Lubomír Lipský, Milouše s nezdravou vlčí cigaretou v koutku ústního otvoru (Jen počkej, zající) Jan Meduna. Neodolatelný je stárnoucí seladon dr. Vlach Vladimíra Čecha. - Nečekejte inscenační bombu, jděte se do divadla krásně pobavit – jako třeba na Havelkový boleslavské Muže v offsidu!
MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ (MDP)
MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ JSOU VELKÝM, ČINOHERNÍM DIVADLEM S DLOUHOLETOU TRADICÍ
MDP jsou otevřenou, komunikující evropskou kulturní institucí prezentující divadelní umění
MDP vycházejí z estetických i mravních hodnot evropské, české a pražské kultury
MDP se identifikují s místem, v němž vznikla a existují – reflektují historii i současnost české metropole Prahy jako místa setkávání několika kultur
MDP působí ve dvou divadlech v centru Prahy – Divadlo ABC a Divadlo Rokoko a na scéně Divadla ABC – Ábíčko, malá scéna
MDP oslovují široké spektrum diváků – od dětí školou povinných po seniory
MDP se hlásí k dlouholeté tradici Městských divadel pražských jako klasického činoherního divadla, jehož základním výrazovým prostředkem je herecký výkon
MDP akcentují ve svém zaměření pestrost a bohatost žánrů činoherního divadla
MDP staví na výjimečných hereckých individualitách i na týmové herecké souhře
Historie Městských divadel pražských
Městská divadla pražská vznikla spojením několika divadel v r. 1950. Působiště i složení divadla, které disponovalo mnoha scénami a jediným, poměrně velkým souborem, se častokrát měnilo. V období působení legendárního ředitele Oty Ornesta, pod jehož vedením dosáhlo divadlo nejvetšího věhlasu, hrál soubor na třech scénách - v Divadle ABC, v divadle Komedie a v Komorním divadle. Uváděl se zde klasický repertoár a moderní západní dramatika. Pod režijním vedením samotného Ornesta a jeho kolegů Macháčka, Hudečka a Radoka zde vznikl soubor vynikajících hereckých osobností, které určovaly podobu českého herectví po několik desetiletí. Za normalizace byl Ota Ornest odvolán, nahradil ho Ladislav Poživil, který se snažil v nelehkých podmínkách udržovat dobrou tradici Městských divadel pražských, které tehdy působilo na scénách Divadla Rokoko, divadla Komedie a Divadla ABC. Zůstalo to tak i v době, kdy se repertoár stal poplatnějším jak režimu, tak odlehčené zábavnosti. Bylo dále divadlem velkých hereckých individualit a kvalitních inscenací, vznikajících pod vedením režiséra Františka Mišky, Ladislava Vymětala a posléze Karla Kříže, jehož působení vytvořilo další velkou éru Městských divadel pražských. Po roce1989 se divadla rozdělila na tři samostatné subjekty s vlastními soubory a vlastním uměleckým vedením, divadlo Komedie se pak osamostatnilo úplně. Od r. 2005 se s nástupem Ondřeje Zajíce na místo ředitele stávají Divadlo Rokoko a Divadlo ABC opět společným subjektem, jak tomu bylo v dobách největší slávy divadla - jediným souborem, působícím na dvou scénách.
