Zimní pohádka

Režie: Ondrej Spišák
Překlad: Martin Hilský
Dramaturgie: Eva Suková
Scéna: František Lipták
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudba a hudební výběr: Michal Novinski

Obsazení:
Leontes / David Novotný
Polixenes, Druhý pán / Martin Myšička
Camillo, Hodnostář, Třetí pán / Jaroslav Plesl
Florizel, Žalářník, Námořník, Sluha / Vladimír Polívka
Cleomenes, Autolykus / Petr Vršek
Antigonus, Starý pastýř / Miroslav Krobot
Křupan, Dion / Pavel Šimčík
Perdita, Mamillius / Veronika Khek Kubařová
Hermiona, Mopsa / Lenka Krobotová
Paulina, Dorka / Simona Babčáková
Emilie, Čas / Zdeňka Žádníková

Premiéra 30. listopadu 2015

Zimní pohádka – „Psychothriller se šťastným koncem“, tak zní podtitul inscenace, která tlumočí méně uváděný Shakespearův text. Děj začíná na Sicílii, na dvoře krále Leonta, který žárlí na svou manželku Hermionu a obviňuje ji z nevěry s jeho přítelem, českým králem Polixenem. Hermionu proto Leontes uvrhne do vězení a svou dceru, kterou nepovažuje za vlastní, chce nechat zavraždit. Příběh se rozuzlí až po letech, kdy dospějí děti obou královských otců Florizel a Perdita, jejich sňatkem Shakespearova romance končí. Tento spletitý příběh o lásce je jednou z mála autorových her, která není příliš zatížena předchozími inscenačními postupy, tudíž s ní lze zacházet celkem svobodně bez nebezpečí srovnávání a svazujících výkladů. Pro repertoár Dejvického divadla neobvyklá volba je sladěna pověstnou hereckou souhrou, která dává vyniknout komediálním i ztišeným pasážím této tragikomedie, civilnímu herectví, tesknou poetičností scény i uměním rozehrát groteskní situace.

I přes zdánlivou rozpolcenost se v Dejvickém divadle povedla velká hra. A možná právě proto, Zimní pohádka tu mrazí (a to nejen skvělým výkonem Davida Novotného), tu baví (momenty Miroslava Krobota a Pavla Šimčíka), ale ani jednou nepadne za hranu parodie sebe sama. Spišákovi se nezvyklý formát podařilo udržet v neuvěřitelně kompaktním celku až do konce.
Tomáš Šťástka, www.iDNES.cz

Nezbývá než znovu konstatovat, že herecký styl, který dejvický soubor pěstuje, má obdivuhodnou schopnost vtisknout se do tvaru i vyznění skoro každé inscenace. Dokáže ji scelit a upozadit i případné nedostatky a nedodělky. Že se tak děje v autorských záležitostech, je jaksi přirozené, ale že to platí na Shakespeara, je překvapivé. Herecká kreativita tady funguje stylotvorně, pracuje s ironií a groteskností a přináší i hravost. Celý ten styl se hodně liší od veseloherního juchání, které se na českých jevištích tak často pěstuje v souvislosti se Shakespearovými komediemi.
Režisér Ondrej Spišák děj Shakespearovy pohádkové romance vsadil do atmosféry zvláštní letargie a smířlivosti: jednotlivé obrazy mají až idylickou malebnost, která i nejdrastičtější momenty podává s nadějí a jemným humorem. Hrdiny přesunul do současnosti a oni se chovají jako příslušníci moderních vládnoucích rodů, mají své zábavy na břehu mořském, hrají tenis a golf, polehávají na lehátku, ve svých emocích jsou přímočaří, udivení a vlastně i trochu naivní a odtržení od reality.
Jana Machalická, Lidové noviny

Dejvičtí herci prostě využili všech příležitostí k tomu, aby předvedli to, co umí nejlépe: s lehkým a samozřejmým podehráváním rozvíjet groteskní situace. Pokud takový přístup přijmeme, není pochyb o tom, že dejvická Zimní pohádka je špičkové herecké divadlo a jedna z nejveselejších shakespearovských komedií široko daleko.
Vladimír Mikulka, www.nadivadlo.blogspot.cz

Ondrej Spišák (1964) – Režisér a herec. Vystudoval DAMU a následně se věnoval loutkovému divadlu pro děti, později přešel i k tvorbě pro dospělé. Na začátku devadesátých let založil spolu se scénografem Františkem Liptákem Teatro Tatro, které navazuje na tradici pouličních divadel a cirkusu (Bianca Braselli, dáma s dvoma hlavami, Lietajúca Frída, Minas Tirith - Minas Morgul, Derniéra...). Spišák pravidelně spolupracuje s Radošinským naivním divadlem (Sláva, Sčista-jasna, Tata, Generál, Desatoro, Hra o láske...) a dalšími slovenskými, českými, maďarskými a především polskými divadly. Za režii Słobodziankovy hry Naše třída získal prestižní varšavskou divadelní cenu Felix. Jeho domovskou scénou se potom stalo Staré divadlo Karola Spišáka v Nitře, kde od roku 2007 do roku 2015 působil také jako ředitel. Minulý ročník festivalu Divadlo uvedl jeho dryáčnickou verzi Mistra a Markétky, která byla příkladnou ukázkou Spišákova výrazného rukopisu, především práce s hercem. Ta se, pro režiséra typicky, opírala o ostře stylizovaný herecký projev, distanční, odosobněné ztvárnění postav, ostré střihy a změny nálad i žánrů.