Solo lamentoso

Režie, scéna, kostýmy: Sláva Daubnerová
Choreografie: Renata Ptačin
Hudba: Matej Gyárfáš
Světelný design: Slavomír Šmálik

Hraje:
Sláva Daubnerová

Premiéra 18. prosince 2015

Solo lamentoso - Sláva Daubnerová - režisérka, autorka, performerka a herečka - ve svých sólových projektech zpracovává především reálné osudy žen, které po sobě zanechaly výraznou stopu. V nejnovější sólové performanci líčí příběh ženy zdánlivě hodný zapomnění, která bojuje proti štěkotu sousedčina psa poslechem hudby. Banální sousedský spor však přerůstá do otevřeného boje osamělé ženy s téměř celým městem. Paní Eva N. pouštěla čtrnáct let stále dokola jednu árii, což budilo rozhořčení u ubyvatel Štúrova i zájem turistů a médií. Na tomto osudu rozkrývá Daubnerová téma boje jedince se společností. A jestliže v předchozích projektech se videoprojekce stávaly Daubnerové téměř jevištním partnerem, nyní tuto pozici přebírá vícevrstevnatá zvuková stopa, kterou tvoří samotná zpověď Evy N., autentická svědectví sousedů, nahrávky reportáží, árie Placida Dominga i původní hudba. Autentický dokumentární materiál v kombinaci s artificiálními prostředky choreografie a světelného designu vytvářejí inscenaci na pomezí dokumentárního, pohybového a výtvarně stylizovaného divadla.

Solo lamentoso je vskutku splynutím originálnej témy s výpovednou choreografiou, sugestívnou hudbou, akčným svetelným dizajnom a príťažlivým performatívnym stvárnením.
Katarína Cvečková, Časopis kød

Sláva Daubnerová (1980) - V roce 2004 absolvovala obor kulturologie na Komenského univerzitě v Bratislavě a doktorandské studium na divadelní fakultě VŠMU v Bratislavě. Od roku 2006 tvoří monodramatické kompozice na rozhraní divadla a performance, které překračují žánr činohry použitím nových médií, pohybu a dekonstruktivního zacházení s textem, jako i projekty v kooperaci s hostujícími herci, tanečníky, choreografy, hudebníky a vizuálními umělci. Svoje projekty produkuje pod značkou P.A.T., kterou založila jako profesionální nezávislou platformu pro současné divadlo, tanec a nové média. V roce 2006 uvedla svůj první sólový projekt podle deníků Louise Borgouise Cely - Zvláštní cena poroty za scénický koncept a režii na festivalu Nová dráma / New drama 2007, v roce 2007 podle Müllerova textu Hamletmachine stejnojmennou prostorovou multimediální instalaci a v roce 2008 podle románu Jona Fosseho Melancholie scénický koncept Polylogue. Za dokumentární monodrama inspirované životem a tvorbou režisérky Magdy Husákové Lokvencové M.H.L., které bylo uvedené i na festivalu Divadlo, se stala Objevem sezony 2010 v prestižní anketě kritiků Dosky a ocitla se mezi třemi nominovanými finalisty v kategorii Inscenace sezony. Za režijní a herecké nastudování postavy M. Husákové byla oceněna též Výroční cenou Literárního Fondu v oblasti divadla a dramatické tvorby a ke konci roku se M.H.L. objevila i mezi třemi nominovanými kulturními událostmi roku v kategorii Divadlo, kterou každoročně vyhlašuje deník SME. V roce 2011 se na Teatrologických Dionýsiích stala Nejpopulárnější divadelnicí do 33 let v anketě studentů DF VŠMU. V roce 2011 vznikla inscenace Iluminárium (kabinet kuriózních úkazů), inspirovaná paranormálními jevy, v témže roce Daubnerová spolu s Pavlem Grausem vytvořila hudební performanci Some Disordered Interior Geometries podle poezie Heinera Müllera a jeho manželky Inge. Sólová performance inspirovaná fotografiemi Francescy Woodman Untitled (2012) získala Dosku v kategorii Nejlepší inscenace sezony 2012/2013 a byla nominovaná v kategoriích nejlepší režie, nejlepší ženský herecký výkon a získala cenu za světelný design “Počin” na festivalu KioSK 2013. Jako herečka a performerka se zúčastnila mezinárodních site specific projektů (TransForma 2009, Thalia Theater Halle) a uměleckých rezidenci (Grotowského institut ve Wroclawi, Le Tas de Sable - Ches Panses Vertes v Amiens). V roce 2011 byla stipendistkou Berliner Festspiele na Internationales Forum des Theatertreffens v Berlíně. Jako režisérka spolupracovala s Hadivadlem (Soumrak samců), se Státním divadlem Košice (opera 66 sezon), se Slovenským národním divadlem (Desatero – 4. přikázání), s Divadlem Letí (Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii), s Divadlem Aréna (Povstání), s Národním divadlem (opera Orango & Antiformalistický jarmark), se Státní operou Praha (Roméo et Juliette) aj.