(M)učedník

Režie: Kirill Serebrennikov
Překlad: Alexandr Filippov-Čechov
Scéna: Věra Martynova

Hrají:
Julie Aug, Svetlana Bragarnik, Anton Vasiljev, Alexandr Gorčilin, Viktorija Isakova, Nikita Kukuškin, Andrej Rebjonkov, Alexandra Revenko, Irina Rudnickaja

Premiéra 13. června 2014

(M)učedník – Mayenburgova tvorba se v Moskvě poprvé představila v roce 2010 v divadle Praktika, kde byla uvedena hra Ošklivec a o tři roky později následoval Kámen v Divadle národů. Tehdy se autor chystal Rusko navštívit, ale cestu do Moskvy zrušil na protest proti pronásledování sexuálních menšin. Serebrennikov spolu s překladatelem Alexandrem Filippovem-Čechovem přizpůsobuje (M)učedníka ruské realitě, převádí postavy do obyčejné ruské školy, do ruského kontextu. Antiklerikální podobenství se tak změnilo v politický pamflet, v nelítostnou diagnózu moderní ruské společnosti, které autoři nedávají žádnou šanci na přežití. “(M)učedník – to je vzpoura proti totalitnímu otrockému myšlení, proti farizejství, proti plíživé fašizaci společnosti, proti všem projevům fanatismu, vyvolaným post-traumatickým imperiálním syndromem.”, napsala kritika.

Serebrennikov si dobře uvědomuje, že právě jeho divadlo, vytvořené před časem za podpory moskevské vlády "pro uvolnění páry" - jako kdysi, v 60. letech, Taganka nebo Sovremennik - se stává v nové situaci hlavní potenciální obětí konzervativního trendu. Serebrennikov ale nechce vyčkávat, přivolává oheň na sebe sama. V této inscenaci jsou shromážděna snad všechna bolavá místa současnosti - jako by režisér říkal, že nepřistoupí na kompromisy a je připraven nést odpovědnost za každé slovo a za svobodu umělce jako takovou. Říká nám: „Nikam neodejdu." A neříká to jen on.
Xenija Larina, New Times

Detail, který mi nedával klid takřka po celou dobu představení - květináč, postavený na osamělé poličce, která je z jakéhosi důvodu připevněna na prázdné zdi vysoko nad hlavami lidí. Prostor (M)učedníka, vytvořený režisérem a výtvarnicí Věrou Martynovou tvoří obrovská místnost, jakoby rozříznutá na polovinu, která na sebe bere roli školní tělocvičny, sborovny a bytů, v nichž žijí učitelé školy a jejich studenti. Tato květina nikoho z protagonistů netěší: je příliš vysoko a nejspíš se nedá ani zalévat. Ukázalo se, že nešťastné zelené rostlině byla přidělena role oběti: hlavní hrdina student Benjamin rozbíjí květináč, když na zdi vztyčuje obrovský pravoslavný kříž, který právě stloukl z prken.(…) Horké téma si vyžádalo nikoli jemnost, rozjímání a podtexty, nýbrž chytlavou, téměř plakátově přímočarou scénickou výpověď.
Roman Dolžanskij, Kommersant

Nejde tady o pamflet. Ani o podobenství. Postavy jsou opravdové, zahrané v nečekaně silné psychologické tradici. … Jedno je naprosto jisté, učitelka biologie je tady ten nejslušnější člověk. V Mayenburgově hře spáchá sebevraždu. V ruské verzi stojí před pedagogickou radou, již připravenou ji vyhnat ze školy, polyká slzy a opakuje s lutherovským zápalem: „Neodejdu odsud, protože mé místo je zde. Neodejdu odsud, protože mé místo je zde...." Sebeuvědomění ruské demokratické inteligence v Moskvě v roce 2014 bylo velmi přesně zaznamenáno i zahráno. Gogolovu centru se povedla mimořádně inteligentní, přesná a aktuální inscenace.
Jelena Ďakova, Novaja gazeta

Kirill Serebrennikov (1969) - Absolvoval univerzitu v Rostově na Donu a od roku 1994 začal režírovat inscenace na scénách rostovských divadel. Od roku 2000 působí v Moskvě, kde režijně debutoval v Centru dramatiky a režie inscenací Plastelína (Plastilin) podle předlohy V. Sirageva. Jako divadelní režisér působil na scénách MCHT A.P. Čechova, Divadla A.S. Puškina, Sovremennik, Divadla Olega Tabakova či lotyšského Národního divadla. Inscenoval opery v petrohradském Mariinském divadle, moskevském Velkém divadle, berlínské Komische Oper či Stuttgartské opeře. Režijně se podílel na celé řadě filmových a televizních projektů. Jeho režijní filmografie zahrnuje filmy V roli oběti (Izobražaja žertvu), Postelové scény (Postělnyje sceny), Den v Jurjevu (Jurjev děň), Zkrat (Korotkoje zamykanije), Polibek krevetky (Poceluj krevetki), Nevěra (Izmena), (M)učedník (M)učenik) a seriály Rostov-papa či Deník vraha (Dněvnik ubijcy). Od roku 2006 je Serebrennikov jedním z uměleckých vedoucích mezinárodního festivalu Těrritorija, působil (2011-2014) jako autor a umělecký vedoucí projektu Platforma. Roku 2012 Serebrennikov vedl herecký a režisérský kurz v rámci akademického studia MCHAT, na jehož základech vznikl soubor Sedmé studio (Seďmaja studija). A ve stejném roce založil Gogolovo centrum, jehož je uměleckým šéfem. Serebrennikov je nositelem prestižních divadelních a filmových ocenění - ceny Stanislavského, Zlaté masky, Křišťálové Turandot, ceny za televizní tvorbu TEFI, Grand Prix mezinárodního filmového festivalu v Římě, oceněn byl také na filmovém festivalu v Locarnu či festivalu Kinotavr, jeho tvorba byla představena na filmových festivalech v Benátkách, Cannes a mnoha dalších.

Představení vzniklo za podpory města Moskva.

Poděkování také patří: