KAKADU

Režie: Jiří Havelka
Scéna: Jan Hubínek 
Kostýmy: Simona Rybáková 
Hudba: Kittchen
Dramaturgie: Karel František Tománek 
Asistentka režie: Tereza Říhová 

Premiéra: 19. prosince 2014

Hrají: Simona Babčáková, Stella Ginger Janáčková, Veronika Kubařová, Jana Holcová, Barbora 
Poláková, David Novotný, Jaroslav Plesl 

Kakadu - Wendy není stejná jako její vrstevnice. V něčem je naprosto jiná, výjimečná. Těžko navazuje vztahy s ostatními lidmi, těžko zvládá běžné každodenní situace, některé její reakce jsou naprosto šokující. Wendy má opravdový problém se svým okolím. To ale neznamená, že by o kontakt s druhými lidmi nestála. Jen je to pro ni mnohem obtížnější, protože neví, jak na to. Wendy je totiž autistka…

Kakadu svým způsobem navazuje na zdejšího trochu neprávem pozapomenutého Wanted Welzla. Příběh autistické dívky a aljašský western jsou si sice na první pohled hodně vzdálené, stejně jako wilsonovsky sytě barevná scénografie u Welzla a ošmudlané interiéry Kakadu - ale podstatnější myslím je, jak silně a všudypřítomně se tu prosazuje stylotvorná útržkovitost i ona tománkovská nedořečenost. A také nepravidelná kombinace cynického vtipu s jinak vážným děním. Ironické odlehčování a neochota pustit se do tématu s plnou vážností je u Havelky i v Dejvicích (a v Česku vůbec) spíše pravidlem než velkým překvapením, tady to ale vychází až nečekaně dobře… Plusem je také naprostá otevřenost příběhu: na rozdíl od smířeného odchodu Eskymo Welzla tohle ne úplně radostné autistické putování nepohodlným světem nedospěje k žádnému finále, divadlo ho prostě jen z ničeho nic přestane sledovat. A je pak už jen na míře optimismu či skepse každého 
diváka, jakou další životní trajektorii divadelní hrdince přisoudí…
Vladimír Mikulka, Lidové noviny

Jiří Havelka (1980) – Výrazná osobnost českého divadla se smyslem pro divadelní obrazotvornost, fantazii a radost z hravosti. Během studia KALD DAMU navázal spolupráci se skupinou Vosto5, působil ve Studiu Ypsilon a dnes vede Katedru alternativního a loutkového divadla. Působí také na řadě českých scén, činoherních i tanečních, přičemž neúnavně zkoumá jevištní zákonitosti a danosti, které rozkládá a znovu staví v celky. Nechápe divadlo jako nápodobu, ale prostřednictvím svobodných principů jako jsou sny, fantazie a iracionalita vytváří logické scénické vzorce a kombinace. Bývá označován za divadelního kouzelníka, eskamotéra s jevištní imaginací, metafyzika jeviště.

Dejvické divadlo - Za 20 let existence se Dejvické divadlo stalo čtyřikrát divadlem roku. Hra Příběhy obyčejného šílenství se stala hrou roku 2001, Muž bez minulosti byl oceněn jako inscenace roku 2010. Za své herecké výkony v DD získali prestižní divadelní ceny Ivan Trojan (za roli Oblomova ve stejnojmenné inscenaci), David Novotný (za titulní roli v inscenaci Muž bez minulosti) nebo Václav Neužil (za roli Mugsyho v inscenaci Dealer’s Choice). Od září 2014 je uměleckým šéfem souboru DD režisér Michal Vajdička, který vystřídal Miroslava Krobota. Ten se po sedmnácti úspěšných letech rozhodl z této funkce odejít a zůstat v divadle nadále jako člen hereckého souboru. Co se týče samotné sezony 2014/2015, lze ji označit za čistě autorskou, obě inscenace (Kakadu a Zásek) vznikly na základě textů napsaných přímo pro DD, podobně jako už na jaře 2014 inscenace Kafka ´24 .