Dramatizace jednoho z nejslavnějších románů světové literatury v ambiciozní režii Romana Poláka se stala na Slovensku událostí sezony a získala pět nominací na Divadelní dosky a cenu za nejlepší režii a kostýmy. Režisér umístil postavy velkého milostného příběhu symbolicky na kluziště, kde se na ledě smekají, padají a zase znovu se staví na nohy a účastní závratně rychlého pohybu, v němž se točí jejich svět. Působivá scénografie, dynamické proměny prostoru, elegantní kostýmy a vynikající výkony herců Slovenského národního divadla vytvářejí neobyčejně působivé jevištní dílo.
Délka představení: 04:00
Podrobné informace:
Režie: Roman Polák
Překlad románu: Naďa Szabová
Dramatizace: Roman Polák, Daniel Majling
Dramaturgie: Darina Abrahámová, Daniel Majling
Scéna: Jaroslav Valek
Kostýmy: Peter Čanecký
Hudba: Michal Novinski
Osoby a obsazení:
Vronský - Tomáš Maštalír
Anna - Zuzana Fialová j. h. / Slávka Halčáková j. h.
Levin - Milo Kráľ j. h.
Kitty - Táňa Pauhofová
Karenin - Martin Huba
Lýdia Ivanovna - Soňa Valentová - Hasprová
Dolly - Gabriela Dzuríková
Stiva - Onrej Kovaľ
Kněžna - Zuzana Cigánová
Kníže - Dušan Jamrich
Nordstonová - Ivana Kuxová
Betsy - Henrieta Mičkovicová j.h.
Nikolaj - Vladimír Obšil
Maša - Ingrid Timková
Jašvin - Alexander Bárta
Veselovský - Ján Koleník, Juraj Ďuriš, posl. VŠMU
Agafia - Eva krížiková
Kozyrev - Štefan Bučko
Premiéra 13. června 2009
Délka představení: 4 h. 15 min. s přestávkou
Představení je součástí projektu "Budoucnost evropského činoherního divadla – tradice nebo experiment ve visegrádském prostoru".
Anna Kareninová - Slavný Tolstého román vypráví o síle nesmírné vášně schopné prorazit hranice společenské konvence, která však vzápětí uvadá a byvší vášeň se mění v utrpení. Dramatizace akcentuje ústřední milostný příběh a popis osudu rodiny, které doplňuje mozaika tradičních i méně tradičních manželských či mileneckých vztahů, jež se vyvíjejí na pozadí nevšedních společenských a politických událostí. Otázky viny, morálky a hříchu doplňuje zoufalá snaha o odpuštění a očistu.
Príbehy rodín, dvojíc, zamýšľanie sa nad vierou v Boha rozohráva režisér do dvadsaťpäť obrazov. Vytvárajú uzavretý celok. Cez ne sa vinú a vyvíjajú postavy a ich vzťahy. Bez falše, štylizácie. Divák bytostne vníma prežívajúcu aj upadajúcu lásku Anny Kareninovej v podaní Zuzany Fialovej i Slávky Halčákovej, vnútorne bohatého Karenina Martina Hubu, v ktorom sa istota vzťahu mení na pochybovanie. Metaforicky významná je scéna, keď Lýdia Ivanovna v stvárnení Sone Valentovej umýva Kareninovi nohy. Očisťuje ho od pomyselnej špiny, privlastniac si ho pre svoje ciele – na Hubove jemné gesto, mimiku, neistotu z novej situácie sa nedá zabudnúť. Dagmar Podmaková, Pravda
Všetko je čiernobiele, okrem vzťahov. Farieb zbavené modely vytvoril Peter Čanecký už neraz, jeho elegantné kostýmy teda neprekvapia, no uchvátia. Jaroslav Valek vyrobil zo zasúvajúcich panelov účelný priestor, kde sa nestratili ani intímne scény. Vynikajúca bola aj decentná hudba Michala Novinského. (…) Urobiť Kareninovú priemerne znamená celkom ju zničiť. Inscenácia SND však v mnohých aspektoch (na čele s herectvom) ašpiruje na výnimočnosť. Zuzana Uličianská, SME
Roman Polák (*1957) - Vystudoval VŠMU (obor divadelní režie u Miloše Pietora). Po absolutoriu v roce 1982 působil v činohře Státního divadla v Košicích a v roce 1984 začal spolupracovat s martinským DSNP (dnešním Slovenským komorním divadlem). V letech 1988 až 1990 stál v čele souboru jako umělecký šéf. Nejúspěšnější z jeho martinských inscenací reprezentovaly slovenské divadlo i na mezinárodních festivalech v zahraničí - Marivauxovy Dotyky a spojení (1988, cena The Guardian Critics` Choice) a Brechtův Baal (1989). V Divadle Astorka – Korzo ´90, kde působil jako interní režisér a umělecký šéf, uvedl dramatizaci Kafkova Procesu (1992), ve Štúdiu L+S Cyrana z Bergeracu (1993). V 90. letech nastudoval v Astorce ruskou tetralogii: Čechovova Strýčka Váňu (1995), Ostrovského Les (1997, cena Dosky za inscenaci a režii), Gorkého Měšťáky – Scény z domu Bessemenovových (1998, cena Dosky za inscenaci) a Dostojevského Zločin a trest v dramatizaci J. Nováka – Vražda sekerou ve sv. Petersburgu (1999). S odstupem času také inscenoval adaptaci Letních hostů – Play Gorkij (2004). Od roku 2006 do roku 2008 působil na postu ředitele Činohry SND. „V Polákových inscenacích se spojuje intelektuální přístup s emocionálním: zájem o propojení biologického, psychologického a společenského pohledu na člověka vede nejednou až k šokujícímu odkrývání tajemného, temného nitra postav.“ (Roman Císař) Dnes působí na volné noze a představuje jednu z nejvýraznější režisérských osobností slovenského divadla, jeho sebejistý rukopis oplývá citem pro velká plátna, pro výtvarnou stránku, pro práci s hercem a razantní je i v interpretaci textů.
Činohra SND – V posledních letech se činohra SND otevírá hostování mladých osobností slovenské režie (Gombár, Lančarič, Čičvák, Lavrík, Spišák), snaží se objevovat nové herecké talenty, soustředí se na současné světové drama (Harrower, Schimmelpffenig, Glowacki, McDonagh, Crimp) a slovenskou dramatickou tvorbu (R. Olekšák, V. Klimáček, Maliti-Fraňová, Uličiansky). Snaha činohry SND být otevřenou scénou, řadící se do evropského kontextu, vedla k hostování významných zahraničních režisérů - Enikö Eszényi (Maďarsko), Patrice Kerbrat (Francie), J. A. Pitínský a Vladimír Morávek (Česká republika). V Historické budově a v nové budově SND uvádí činohra osm premiér ročně.
