EVŽEN ONĚGIN

Adaptace a režie: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský)
Scéna: Jakub Kopecký 
Kostýmy: Simona Rybáková 
Hudba: Michal Nejtek

Osoby a obsazení: 
Evžen Oněgin: Miroslav Zavičár
Taťána: Pavlína Štorková
Lenský: Vladimír Polívka
Olga: Marie Poulová
Larinová: Martina Nováková
Larin: Hynek Pech
Chůva: Marie Kleplová
Zarecký: David Smečka
Anisja: Isabela Smečková Bencová
Teta: Kamila Sedlárová
Generál: Ondřej Malý
Černoočka: Natálie Holíková 

Premiéra: 7. března 2015

Evžen Oněgin - „Píšu vám, a už jen to samo je víc, než do slov mohu dát, a jako vám i mně je známo, že smíte mnou teď pohrdat. A přece - snad mi bude přáno, že spíše s vroucným soucitem se k mému žalu skloníte.“ Tento dojemný dopis napsala Taťána Oněginovi, znuděnému frajírkovi z Petěrburku, co k nim přijel z velkého světa na ves a popletl hlavu oběma sestrám a pak ještě v souboji zastřelil jediného možného ženicha v okolí… Slavný romantický příběh čte básnířka Marina Cvetajevová jako „román o lavičce, na které spolu nikdy neseděli“, jako apoteózu vztahu jednou provždy krásného tím, že se neposkvrnil uskutečněním. Za příběhem dandyho Oněgina se skrývá reflexe člověka na prahu nového století.

Evžen Oněgin je vznešená inscenace, nechybí jí mírná nadsázka a hravost, je smysluplně dekorativní, neznamená to však, že by zde nebylo místo pro expresivní scény (zejména Pavlína Štorková je zvládá bravurně).Skutři se Puškinovu nesmrtelnému romantickému dílu poklonili, ale pak šli vlastní cestou.
Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

Hradecký Evžen Oněgin není žádnou odtažitou a zapeklitou alternativou či šifrou pro vyvolené, naopak je vstřícným lyrickým dramatem podminovaným nenaplněným citem, který by se dal krájet. To umocňují sugestivní, byť střídmá muzika Michala Nejtka, jež si rozumí s ruskými lidovkami i Georgesem Brassensem, a také zcizovací gagy, komentáře a hlavně přesně dávkovaná nadsázka. Herci jsou chórem, každý má však své velké sólo.
Petr Mareček, idnes.cz

SKUTR – Dramaturgicko režijní tandem Lukáš Trpišovský (1979) a Martin Kukučka (1979) absolvovali DAMU v roce 2004. Už jejich absolventská představení vzbudila zájem kritiky a ohlasy u diváků. Po ukončení studia získali tvůrčí rezidenci v Divadle Archa, kde vzniklo několik úspěšných divadelních projektů. Inscenace SKUTRu se představily na festivalech v Srbsku, Polsku, Litvě, Itálii, Německu, Rumunsku, Slovensku, Číně či v Jižní Koreji. Zahraniční působení SKUTRu vyvrcholilo měsíčním hostováním na festivalu Fringe ve skotském Edinburghu v srpnu 2008, kde byla jejich inscenace Plačky nominována na Total Theatre Award. S inscenací 
Joke Killers, vytvořenou spolu s Adélou Laštovkovou, pak reprezentovali Českou republiku na světové výstavě Expo 2010 v čínské Šanghaji. V poslední době se čím dál více věnují spojení hudby a divadla. Pro mezinárodní festival Struny podzimu tak vytvořili s hráči orchestru Berg hudební divadlo Heinera Goebbelse Schwarz auf Weiss či scénické provedení Honeggerova Krále Davida. Jejich doménou jsou multižánrové autorské projekty, propojení akrobacie, tanečního a fyzického divadla, techniky bojových umění, designu, zvuku, světla, různorodé improvizace. Inspirací jim je téma, lidé, konkrétní místo vzniku představení, stejně tak prvky tradice jako nejnovější informační technologie a jejího využití či nový cirkus. Za charakteristické rysy jejich práce označuje jejich pedagog Miloslav Klíma zřetelný zájem o lidský osud, prolínání časových a dějových pásem, hra jako princip, hledání souzvuku, lyrika a imaginace, zájem o obřady a rituály. „Skutři mají výbornou schopnost vyzdvihnout skryté, umí hledat nezřejmé souvislosti, často pitvají a poté mikroskopicky zkoumají lidskou duši,“ napsala Lenka Dombrovská. 

Klicperovo divadlo - Bylo otevřeno v roce 1885, profesionální soubor zahájil činnost v roce 1949. Největších úspěchů dosáhlo divadlo po roce 1995, kdy na pozici uměleckého šéfa zakotvil na deset let Vladimír Morávek. Díky inscenacím, které provokovaly narušováním zaběhlých stereotypů, nekonvenčním inscenováním textů světové klasiky a českých realistických her, obměněnému souboru herců a pevně strukturované dramaturgii se Klicperovo divadlo pod Morávkovým vedením vymanilo ze šablony oblastního divadla a začalo se prosazovat v celorepublikovém měřítku. Současné umělecké vedení Davida Drábka se opírá o specifický rukopis, přepjatou 
stylizaci, nadsázku, experimentální grotesknost. Klicperovo divadlo bylo čtyřikrát jmenováno Divadlem roku v prestižní anketě Nadace Alfréda Radoka a je každoročně hlavním pořadatelem festivalů Divadlo evropských regionů a Čekání na Václava.