(A)POLLONIA

Režie: Krzysztof WARLIKOWSKI
Adaptace: Krzysztof WARLIKOWSKI, Piotr GRUSZCZYŃSKI, Jacek PONIEDZIAŁEK
Scéna a kostýmy: Małgorzata SZCZĘŚNIAK
Hudba: Paweł MYKIETYN, Renate JETT, Piotr MAŚLANKA, Paweł STANKIEWICZ
Světelný design: Felice ROSS
Dramaturgie: Piotr GRUSZCZYŃSKI
Písně / texty a zpěv: Renate JETT
Hrají: Andrzej CHYRA, Magdalena CIELECKA, Ewa DAŁKOWSKA, Bartosz GELNER, Małgorzata HAJEWSKA-KRZYSZTOFIK, Wojciech KALARUS, Marek KALITA, Zygmunt MALANOWICZ, Maja OSTASZEWSKA, Jacek PONIEDZIAŁEK, Anna RADWAN-GANCARCZYK, Maciej STUHR, Tomasz TYNDYK, Agnieszka ŻULEWSKA
Hudebníci: Paweł BOMERT, Piotr MAŚLANKA, Paweł STANKIEWICZ, Fabian WŁODAREK
Video: Paweł ŁOZIŃSKI, Kacper LISOWSKI, Rafał LISTOPAD
Asistentka režie / videoprojekce: Katarzyna ŁUSZCZYK
Technická režie: Paweł KAMIONKA
Stavba scény: Marcin CHLANDA
Stage manager a kamera: Łukasz JÓŹKÓW
Zvuk: Mirosław BURKOT
Světla: Dariusz ADAMSKI
Make up a účesy: Monika KALETA
Předměty: Tomasz LASKOWSKI
Stage: Kacper MASZKIEWICZ, Maciej ŻURCZAK
Kostýmy: Elżbieta FORNALSKA, Ewa SOKOŁOWSKA
Asistent herců: Adam KASJANIUK
Titulky: Zofia SZYMANOWSKA

Premiéra: 16. května 2009

(A)POLLONIA - Projekt Krzysztofa Warlikowského vychází z klasických i současných textů, především z úryvků Euripídovy Alkéstis, Aischylovy Oresteie a Apolonie Hanny Krallové. Literární text zahrnuje rovněž fragmenty z Laskavých bohyní Jonathana Littella, románu Elizabeth Costello Johna Maxwella Coetzee, pamětí Marka Edelmana Láska v ghettu a dramatu Poštovní úřad Rabindranátha Thákura. Shromážděním těchto textů se Warlikowski pokouší osvětlit dvojznačnou a temnou historii oběti a sebeobětování – tj. vzdání se vlastního života ve prospěch zachování jiného. Příběhy mytologických postav, jimž vládne fátum, v textu doplňuje zkušenost dvacátého století, s její bezmocí tváří v tvář holocaustu. „Rozhodl jsem se vydat na tuto cestu 20. a 21. stoletím, od začátku 2. světové války až k dnešku, v doprovodu hrdinů a hrdinek řeckých tragédií. (…) Pojem oběti je nesmírně složitý – dobrovolná oběť může být učiněna ve jménu lásky, povinnosti, nebo může jít jednoduše o přání spáchat sebevraždu ve stavu nezměrného zoufalství. (…) Nejhlubší důvody takových obětí se nikdy nedozvíme, zvláště když i v realitě antiky byli bohové stejně nepřítomní, jako jsou dnes, navzdory tomu, že se na ně lidé častěji odvolávali, či se jich dovolávali, aby ospravedlnili své skutky. Nejsou víc než alibi, a to k pochopení nestačí,“ dodává Warlikowski. 

V (A)pollonii spojuje Warlikowski několik motivů, které ho zaměstnávají už léta. V Dybbukovi, rovněž vycházejícím z textu Hanny Krallové, konfrontoval vzpomínky na holocaust. Motiv tiché pečovatelky, jež se zvrhne v mateřské monstrum, vyplouvá v jeho pracích na povrch od dob jeho inscenací Hamleta a Bakchantek. Jeho nejnovější dílo však navzdory těmto povědomým prvkům překvapuje. Ačkoli jde o jeho dosud nejeklektičtější, nejfragmentárnější práci, sestavenou z antických i moderních textů, poskytuje tato inscenace promyšlené svědectví o selhávání racionality a jazyka tváří v tvář realitě, která se vzpírá popisu. Warlikowski stvořil působivé, místy satirické dílo o dvojznačnosti všech definic – zločinu, spravedlnosti a viny.
Joanna Derkaczew, Gazeta Wyborcza 

KRZYSZTOF WARLIKOWSKI (1962) - Narodil se ve Štětíně. Poté, co vystudoval historii, filozofii a románské jazyky v Krakově, jakož i historii a divadelní studia na pařížské Sorbonně, absolvoval také fakultu divadelní režie na Státní škole dramatu (PWST) v Krakově. V době studií asistoval u slavných režisérů, jako jsou Jean-Pierre Garnier, Krystian Lupa a Peter Brook. Po ukončení studií pracoval jako režisér v různých divadlech v Polsku i v zahraničí (Hamburk, Tel Aviv, Miláno, Stuttgart, Amsterdam, Hannover, Paříž aj.) Ve spolupráci se svou scénografkou Małgorzatou Szczesniak vytváří působivé jevištní obrazy, ve výčtu jeho inscenací zaujímá významné místo Shakespeare, druhou oblastí jeho zájmu je antické divadlo (převratné výklady řeckých  tragédií, např. Sofoklovy Elektry) a třetí hlavní oblastí jeho zájmu  je inscenování her současných autorů (B. M. Koltès, S. Kane – inscenace její hry Cleansed / Očištění mu na festivalu v Avignonu r.  2002 a na divadelním festivalu Americas v Montréalu zajistila  svým úspěchem a nadšeným kritickým přijetím uznání a vstup na mezinárodní scénu.). Jeho inscenace jsou pravidelně zvány na uznávané mezinárodní festivaly, pravidelně režíruje opery na nejprestižnějších evropských scénách (Paříž, Madrid, Mnichov...). V říjnu 2008 otevřel Warlikowski ve Varšavě spolu se skupinou svých spolupracovníků své divadlo Nowy teatr. Získal řadu ocenění, mimo jiné v r. 2008 obdržel prestižní Mejercholdovu cenu v Moskvě, americkou Obie Award za inscenaci Krum Enocha Levina, kterou uvedl na festivalu v New Yorku, Zlatou masku za nejlepší zahraniční inscenaci festivalu v ruském Petrohradě a v řecké Soluni Cenu nové divadelní reality, udílenou Unií evropských divadel v rámci Evropské divadelní ceny. V r. 2013 byl dekorován francouzským řádem rytíře literatury a umění.

NOWY TEATR, Varšava - Divadlo založil ve Varšavě v roce 2008 Krzystof Warlikovski se skupinou svých dlouholetých spolupracovníků. První čtyři a půl roku neměli stálé sídlo, ale fungovali podle formule interdisciplinárního kulturního centra. Dosud produkovali čtyři Warlikowského inscenace ((A)pollonie, Konec, Africké příběhy W.Shakespeara a Kabaret Warlikowski, spoluprodukovali Warlikowského Tramvaj (spolu s pařížským Théâtre de l’Odéon), jakož i menší inscenace a organizovali řadu přednášek, koncertů a výstav. V roce 2015 bude mít premiéru nejnovější Warlikowského představení inspirované Proustovým Hledáním ztraceného času. Od roku 2012 divadlo působí v budově původně využívané jako sídlo varšavského Městského podniku na svoz komunálního odpadu. Na konci roku 2014 zde započala rekonstrukce – továrna z roku 1927, nedávno zařazená na seznam historických památek, pojme mobilní auditorium o 450 sedadlech, jeviště a divadelní zázemí. Znovuotevření divadla je plánováno na podzim 2015. Jedním z cílů divadla je interakce se životy obyvatel Varšavy, jež by měla změnit jejich pohled na město. Nowy teatr nemá jen uvádět představení, ale vytvářet dialog a iniciovat diskuse i o těch nejnepříjemnějších tématech. Je to místo rozšiřující bitevní pole umění.