BOUŘE

Režie: SKUTR
Výprava: Adriana Černá
Hudba: Petr Kaláb
Světelný design: Michael Bláha
Produkce: Claudia Nasli

Hrají: Csongo Kassai, Željko Maksimovič, Przemyslaw Kosiński, Dawid Rafalski 

Premiéra: 14. listopadu 2014 

Bouře – Čtveřice postav na scéně prochází doslovnou i metaforickou bouří. „Při sledování na první pohled dost nereálných akcí, do nichž se herci pouštějí, se člověk ptá, proč jsou i přes svou absurditu působivé, a jak souvisejí s tématem. Pár rekvizit, které jako by vyplavilo moře, budí v souladu s tématem dojem nezabydlenosti, stav po bouři, a herci s jejich pomocí tvarují svůj problém. Vidíme, že mají toho víc než dost naloženo, že cosi způsobuje jejich tíseň, mají břemeno, které je tíží, omezuje, svazuje, cosi je třeba rozmotat, něčím jsou zahrnuti. Fyzické jednání poukazuje na stav duše, břemena, pouta a problémy, v čase rostou nebo jsou nesnesitelná tím, že se opakují. Becketovští ,vyvrženci‘ nevedou spolu dialogy. V ošoupaných kalhotách a 
obnošených svetrech se přes hru se slovem i rekvizitou probojovávají sami k sobě. Pro nalezení rovnováhy jsou herci schopni nosit prkna na zádech nebo ji hledají pomocí mopů umístěných na různých částech těla. Do problému je možné být ponořen, nebo se v něm hrabat, vidíme, že tihle lidé jsou v pasti a vaří jen z toho, co v nich (a také na ostrově) je. Rekvizity jako by hercům napovídaly parabolu, kterou je třeba použít, abychom jim porozuměli, aniž by museli své jednání či stav psychologizovat či podepírat celým příběhem. A jelikož se vyjadřují pomocí ,harampádí‘, které vyplavilo moře, jejich herecké akce jsou básnivě vynalézavé a zároveň mnohoznačné, neboť stále zpřítomňují nejen vnitřní stav, ale také pustinu ostrova a v dalším plánu snad i 
harampádí holešovických jatek,“ napsala Nina Rutová. 

Bouře je rekapitulační projekt – tématem i spoluprací s herci, které během let režiséři potkali na svých zahraničních uměleckých misích. Pro mě je však také rozvzpomínáním na autorské inscenace, jež Skutři vytvářeli před mnoha a mnoha lety. Inscenace propojuje mluvené slovo i zpěv s fyzickou akcí a výraznou, metaforickou prací s předměty, navíc tentokrát nechybí ani stínohra. A právě v takovémto propojování a objevování spočívá jedinečnost dua Kukačka–Trpišovský.Možná vás zajímá, jak souvisí tato inscenace se stejnojmennou hrou Williama Shakespeara. Řekla bych, že pouze bytím na ostrově a jistou pohádkovostí. Ale to není důležité, Skutři kladou ve své Bouři mnohem podstatnější otázky.
Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

Bouře je představení, které dokáže vtáhnout diváky do svého podivně vykloubeného světa a uvnitř je omámit hořko-sladkým koktejlem namíchaným z nejistot, depresí grotesky.
Vladimír Mikulka, Lidové noviny

Herci na scéně jsou Poláci Przemysław Kosiński a Dawid Rafalski, Srb Željko Maksimović a Slovák maďarské národnosti Csongor Kassai. S každým z nich už Kukučka a Trpišovský pracovali v českých divadlech nebo v zahraničí a jejich setkání na jednom jevišti si vysnili. V pletených čepicích a s vousem na tváři působí ti čtyři jako blíženci. Každý z nich přinesl do inscenace svůj jazyk a svoji "bouři" – životní krizi, ve které ztratil někoho blízkého nebo sám sebe. Z osobních výpovědí během zkoušení vznikl společný příběh o ztrátě, hledání a znovunalezení vnitřního klidu a světla.
Marie Reslová, Hospodářské noviny 

SKUTR – Dramaturgicko režijní tandem Lukáš Trpišovský (1979) a Martin Kukučka (1979) absolvovali DAMU v roce 2004. Už jejich absolventská představení vzbudila zájem kritiky a ohlasy u diváků. Po ukončení studia získali tvůrčí rezidenci v Divadle Archa, kde vzniklo několik úspěšných divadelních projektů. Inscenace SKUTRu se představily na festivalech v Srbsku, Polsku, Litvě, Itálii, Německu, Rumunsku, Slovensku, Číně či v Jižní Koreji. Zahraniční působení SKUTRu vyvrcholilo měsíčním hostováním na festivalu Fringe ve skotském Edinburghu v srpnu 2008, kde představení Plačky bylo nominováno na Total Theatre Award a inscenací Joke 
Killers, vytvořenou spolu s Adélou Laštovkovou, pak reprezentovali Českou republiku na světové výstavě Expo 2010 v čínské Šanghaji. V poslední době se čím dál více věnují spojení hudby a divadla. Pro mezinárodní festival Struny podzimu tak vytvořili s hráči orchestru Berg hudební divadlo Heinera Goebbelse Schwarz auf Weiss či scénické provedení Honeggerova Krále Davida. Jejich doménou jsou multižánrové autorské projekty, propojení akrobacie, tanečního a fyzického divadla, techniky bojových umění, designu, zvuku, světla, různorodé improvizace. Inspirací jim je téma, lidé, konkrétní místo vzniku představení, stejně tak prvky tradice jako nejnovější informační technologie a jejího využití či nový cirkus. Charakteristické znaky jejich tvorby nachází jejich pedagog Miloslav Klíma v zájmu o lidský osud, v prolínání časových a dějových pásem, v hravosti, v hledání souzvuku, v lyrice a imaginaci, v zájmu o obřady a rituály. A Lenka Dombrovská dodává: „Skutři mají výbornou schopnost vyzdvihnout skryté, umí hledat nezřejmé souvislosti, často pitvají a poté mikroskopicky zkoumají lidskou duši.“

STK Theatre Concept – Ideově-produkční platforma skupiny SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) a Adély Laštovkové Stodolové. STK Theatre Concept tak sdružuje zejména inscenace vzniklé pod hlavičkou SKUTRu (Malá Smrt, Kultovní představení, Joke Killers, Muži, Ženy, Bouře, Nesmírná show).