KAPELA JEDE ANEB NENÍ PECKA JAKO PECKA

Vít Peřina

NAIVNÍ DIVADLO

Michaela Homolová

Režie: Michaela Homolová
Výprava: Robert Smolík
Hudba: Vratislav Šrámek

Hrají: Diana Čičmanová, Barbora Kubátová, Filip Homola, Adam Kubišta, Dominik Linka, Miroslav 
Ošanec


Premiéra: 16. května 2015

Kapela jede! aneb Není pecka jako pecka - Jsou myši, které ochotně bereme do rukou – ty počítačové. A když máte kliku, tak máte prostě štěstí. Tedy pokud zrovna nelomcujete zamčenými dveřmi. Čeština oplývá nepřeberným množstvím krás a ještě větším množstvím záhad. K těm nejkrásnějším záhadám se řadí homonyma. Scénickou koláž plnou písniček, loutkových skečů, mikropříběhů a slovních hříček připravilo autorsko–režijní duo Vítek Peřina a Michaela Homolová. Tímto představením společně navazují na předchozí oceňované inscenace o českém jazyce – Písmenková polívka aneb Dětská encyklopedie a Pečení holubi aneb Přísloví.

Aktéři jsou uvolnění, přeskakují mezi nimi nakažlivé jiskry porozumění, přeskakují pochopitelně i do publika. Hodinka veselé procházky pohádkami, půvaby českého jazyka i adekvátně interpretovanými chytrými písničkami pomalu končí… Rozzářené a rozdováděné děti, především ve věkovém rozmezí 5–10 let, pochopitelně divácký 
zážitek umocňují. Obdobně jako u Adámkových Libozvuků v Minoru, i v Liberci mne napadalo, že pokud vzniká nepodbízivé inteligentní divadlo, při němž ti nejmladší z populace září štěstím, není to možná s naší unavenou evropskou civilizací ještě úplně ztracené.
Jan Kerbr, Divadelní noviny

Michaela Homolová (1972) – Režisérka a herečka Naivního divadla Liberec. Studium režie a dramaturgie na KALD DAMU absolvovala roku 1995 inscenací Cesta kolem světa za osmdesát dní v českobudějovickém Malém divadle. Od roku 1996 spolupracovala s prešovským Babadlem. Roku 1999 nastoupila do herecko – režijního angažmá v Naivním divadle. Od roku 2005 pravidelně spolupracuje s autorem Vítem Peřinou a jejich inscenace pro děti a mládež získaly řadu festivalových ocenění (například Písmenková polívka, Hrnečku, vař!, Pečení holubi aneb Přísloví, Budulínek, O beránkovi, který spadl z nebe a další). 

Naivní divadlo Liberec – Divadlo bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Od počátku devadesátých let je ředitelem Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava. K nejúspěšnějším produkcím Naivního divadla v průběhu devadesátých let patřily inscenace her Ivy Peřinové, které vytvořil tým hostujících plzeňských umělců: režisér T. Dvořák, výtvarník I. Nesveda a skladatel J. Koptík: Bezhlavý rytíř (1993), Alibaba a čtyřicet loupežníků (1994) a Alína aneb Petřín v jiném dílu světa (1996) a Zvířecí divadlo (1999). V roce 2005 uvedl osvědčený tým další autorčinu hru - Krásný nadhasič aneb 
Požár Národního divadla (2005). Krásný nadhasič patřil ke kritiky nejoceňovanějším inscenacím v historii NDL, autorka za něj byla mj. nominována na výroční Cenu Alfréda Radoka. V roce 2009 uvedli Labutí jezírko, za které se autorka textu Iva Peřinová umístila na 2. místě v Cenách Alfréda Radoka (kategorie Hra roku) a získala cenu Skupovy Plzně 2010. Režisér Tomáš Dvořák získal cenu Českého literárního fondu 2009. Vedle osvědčených a zkušených režisérů zve NDL ke spolupráci také mladé, začínající tvůrce (J. Jirků, M. Tichý, J. Adámek, P. Vodička a další). Například netradičně výtvarně koncipovaná inscenace M. Tichého, Pohádka o Raškovi (2008), si vysloužila dvě ceny na jubilejním 20. ročníku festivalu Mateřinka a cenu Erik za nejlepší loutkářskou inscenaci v ČR v sezoně 2008/2009. Neméně úspěšná je rovněž spolupráce režisérky Michaely Homolové a autora a dramaturga Víta Peřiny při tvorbě pro nejmenší diváky (Písmenková polívka, Hrnečku, vař! a další). Jejich inscenace Budulínek byla – vedle řady dalších ocenění - vyhlášena nejlepší českou loutkovou inscenací roku 2012 a byla pozvána na řadu prestižních českých i zahraničních loutkářských festivalů a „Beránek“ aspiroval na ocenění za nejlepší inscenaci roku 2014 v rámci Cen divadelní kritiky. Naivní divadlo Liberec podniklo četné cesty nejen do většiny evropských zemí, ale představilo se také v Číně, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pákistánu.