ZRADA

Režie: Ondřej Sokol
Překlad: František Fröhlich
Úprava textu: Ondřej Sokol
Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír Procházka
Scéna: Adam Pitra
Kostýmy: Ladislava Koukalová
Hudba: Milan Pastyřík
Projekce: Jaromír Vondrák

Osoby a obsazení:
Emma - Kateřina Lojdová
Jerry - Martin Finger
Robert - Ondřej Sokol


Premiéra 7. března 2014
Délka představení 1 hodina a 35 minut

Zrada –Ve hře je možná důležitější to, co se neřekne a je zamlčeno. Pod zdánlivě banálními dialogy to bublá a vře. Zrada je hra o dlouhodobých vztazích, o milostném propadnutí a následném vystřízlivění, o běžícím čase, během kterého se intimní vztahy mechanizují, vytrácí se touha i fantazie a z mileneckého opojení se stává každodenní rutina. Ale je to také hra o zraněném přátelství a o šílené přetvářce. Je to hra o zradě nevěře, lži. Tedy o lásce. František Fröhlich o Pinterových hrách napsal: „Lidé v těchto hrách se bojí jeden druhého, za nic se nechtějí jeden druhému vydat na pospas, bojí se pravdy o sobě a o životě vůbec, a proto neustále vypouštějí maskující a matoucí slovní kouřovou clonu klamu i sebeklamu (ty jsou často od sebe k nerozeznání), takže diváci, ale ani postavy na jevišti nevědí, na čem vlastně jsou. Slova, řeč, která se na jevišti mluví, jsou běžná, obyčejná až ošoupaná přílišným užíváním (Pinter s oblibou dělá ze svých postav navíc i jazykově deprivované oběti žurnalistických frází a vyprázdněných klišé, z nichž jako z píchlé duše už dávno vysyčel veškerý význam), ale jako by byla oddělena, odtržena od původního reálného podkladu, přelévala se v jakémsi postavami většinou zamýšleném a záměrném sémantickém vzduchoprázdnu, jako by opravdu Pinterovým postavám byla dána jedině jako nástroj klamu a mlžení, nikoli jako nástroj dorozumění, jako cihly a malta lidských vztahů.”


Z jistého hlediska by představení mohlo být racionálním poznáním, leč suchým až nudným. Ale ono je v něm zvláštní napětí, neboť obsahuje tajemství, jež vyplývá z nevyslovovaného tušení, že to, co se tu pojmenovává a co je nedosažitelné, stejně jako ty barevné fotografie za okny bunkru, někde existuje jako jiný skutečný svět. Jestli něco k Pinterově dramatice patří, pak je to takové tajemství.
Jan Císař, Divadelní noviny