Jedna z nejúspěšnějších a nejoriginálnějších srbských inscenací uplynulých let. Neobyčejný, poetický a emotivní příběh několika postav, které procházejí světem známých pohádek (Zlatovláska, Sněhurka a sedm trpaslíků, O Jeníčkovi a Mařence aj.). Hrdinové hry už ale nejsou děti a chápou pohádkový svět odlišně. Jejich cesta je plná střetů groteskního s tragickým a stává se jakousi iniciací do světa dospělých. Originální režijní přístup vytváří inscenaci plnou zvratů, hudební dynamiky a výborných hereckých výkonů.
Délka představení: 01:25
Režie: Ana Tomović
Dramaturgie: Vuk Ršumović, Svetislav Jovanov
Scéna: Ljerka Hribar
Kostýmy: Momirka Bailović
Hudba: Darko Rundek
Choreografie: Saša Krga
Produkce: Elizabeta Fabri
Zvuk: Marinko Vukmanović
Osoby a obsazení:
Malá sestřička, Alenka, Sněhurka, Zlatovláska, Malenka, Princezna, Žena, Ježibaba: Jasna Đuričić
Matka (Ženy), Máma Medvěd: Draginja Voganjac
Velká sestra (Ženy), Mařenka: Milica Grujičić
Prófa, Táta Medvěd, Žabák: Radoje Čupić
Brumla, Myslivec: Nenad Pećinar
Šmudla, Malý Medvěd, Orlík, Orel, Jeníček: Radovan Vujović
Muzikanti: Ksenija Bašić, Vanja Jakovljević/Saša Januzović, Lazar Novkov/Dragan Mirković, Ištvan Čik, Siniša Mazalica
Premiéra 24. září 2008
Představení je součástí projektu "Budoucnost evropského činoherního divadla – tradice nebo experiment ve visegrádském prostoru".
Loď pro panenky - Hra se skládá z prologu a sedmi obrazů spojených písněmi, které jsou citacemi, parafrází či pastišem tradičních pohádek. Hrdinka v každé z těchto scén mění své jméno: Malá sestřička, Alenka, Sněhurka, Zlatovláska, Malenka, Princezna, Žena a Čarodějnice. Skládačka z klasických pohádek nám v žádném případě nepřipomíná světy dětské fantazie, ale spíše surreálný, traumatizující labyrint, kterým hlavní postavy putují celý život. Dramatička Milena Marković neopouští ale ani v této pohádkové koláži téma postavení a role ženy v současném světě. Inscenace Srbského národního divadlo z Nového Saduv režii Any Tomovićové získala v roce 2009 Velkou cenu festivalu Sterijino Pozorje, samotná hra zde byla oceněna jako nejlepší drama.
Klíč k porozumění dramatické metodě autorky (Mileny Marković) můžeme najít v její básnické tvorbě. Na jedné straně tu totiž máme neobvykle vystavěné repliky, korespondující se zdánlivou drsností a syrovostí jejích veršů, které jako by byly přesnými replikami každodenních rozhovorů, (...) zatímco na druhé straně máme co do činění s autorčinou schopností originálním způsobem rozkládat jednotlivé prvky reality zevnitř a znovu je upravovat. (…)
V tomto dramatu nalezneme vše, co (vědomě, ale ještě častěji podvědomě) všichni hledáme, můžeme se zaplést v temných hloubkách podzemních vod psychoanalýzy, nechat se bavit jungovským odhalováním odvrácené strany archetypů, můžeme v něm vyčíst interpretace cestiček, které si do jeho obrazů našlo nové evropské drama, jenže takové interpretace by tuto hru určitě připravily o její poetickou sílu – k čemuž dojde vždy, když se snažíme interpretovat dobrou poezii.
Aleksandar Milosavljevic
Ve své v pořadí čtvrté hře zkoumá Milena Marković možný profil typické „hrdinky naší doby“ a zároveň jednu z nejlidovějších a na divadelním jevišti nejobtížnějších dramatických konvencí: konvenci pohádkovou. Loď pro panenky je originálním „putováním“ pohádkami Sněhurka a sedm trpaslíků, Zlatovláska, Perníková chaloupka i dalšími klasickými pohádkovými příběhy západní tradice. Prolíná se v něm tragédie, fraška i groteska a propojuje se modernost výrazu s autorskou virtuozitou.
Svetislav Jovanov
Sytost režijní matrice a eruptivní síla hry je nemyslitelná bez charismatické Jasny Đuričić. Všechno naplňuje svou energií a zuřivě za sebou táhne celou posádku. Jako několikanásobná hrdinka hry je ztělesněním zralé hypersenzibility a tančící vílou, jejíž imaginaci je těžké uhasit.
RTS, News 2
Ana Tomović (1979) - Absolvovala obor divadelní a rozhlasové režie na Fakultě dramatických umění v Bělehradě. K jejím režiím patří Creeps Lutze Hübnera (Bělehradské činoherní divadlo), Kačena Stelly Feehilyové (Divadlo Kraljevo), Half Life Filipa Vujoševiće (Atelier 212), Casanovův návrat podle Arthura Schnitzlera (Srbské národní divadlo) Monogamie Stelly Feehilyové (Národní divadlo Sombor), autorský projekt Trtmrtživotnebosmrt (Belef 2007), Norway Today Igora Bauersimy (koprodukce Bělehradského činoherního divadla a Divadla Kruševac). Na Joakimfestu získala roku 2005 cenu za nejlepší režii (Kačena) a v roce 2006 se s Half Life zúčastnila festivalu Sterijino Pozorje. V roce 2008 získala stipendium Goethe Institutu, které jí umožnilo tvůrčí pobyt v hamburském Thalia Theater.
Srbské národní divadlo Novi Sad – Historie divadla sahá do roku 1861, kdy bylo přijato rozhodnutí založit Srbské národní divadlo. Novi Sad se tak stal kolébkou srbského divadla - ne náhodou se mu přezdívá srbské Atény. Herci divadla působili také jako kulturní misionáři a měli tak klíčový vliv na kulturní identitu a povědomí národa. Hlavními cíly Srbského národního divadla je šířit a uchovávat národní i mezinárodní divadelní a kulturní dědictví a prezentovat nejhodnotnější současnou tvorbu. Proto divadlo uvádí velké, ambiciózní inscenace. Srbské národní divadlo reprezentovalo srbskou kulturu na mnoha domácích i zahraničních scénách. Získalo ceny na hlavních festivalech v Srbsku i na mnoha festivalech evropských. Srbské národní divadlo je členem Evropské divadelní konvence, sdružující 32 evropských divadel a je zároveň iniciátorem a spoluzakladatelem mezinárodního festivalu Divadlo bez hranic.
