Režie: Jiří Adámek
Dramaturgie: Martina Musilová
Kostýmy: Ivana Kanhäuserová
Scéna: Darinka Mareš Giljanovic
Trénink: Zuzana Sýkorová
Hrají: Vendula Holičková / Dora Bouzková, Barbora Mišíková, Pavol Smolárik, Petra Lustigová, Daniel Šváb, Petr Vančura
Premiéra 26. října 2013
Délka představení 60 minut bez přestávky
Řekni něco - Tři ženy a tři muži spřádají neustále se proměňující pavučinu vztahů. Mluví na sebe, přesto však nezazní jediné konkrétní slovo. Oslovují se chrčením, bručením, cvrlikáním, scatováním, pokřiky a výkřiky. Scénická kompozice, která svou formou může připomínat práci choreografa, jenom pohyb nahrazuje hlas. Další z řady experimentů Jiřího Adámka a jeho souboru s principem, jejž autor označuje jako „divadlo poutané hudbou“. Od formy čistého voicebandu, v němž se ohledává rytmika a melodika češtiny, tady postupuje ke smyšlenému, ne zcela artikulovanému jazyku, který napodobuje způsob, jakým v kavárnách (ne)slyšíme cizí rozhovory: častěji vnímáme intonaci, než jednotlivá slova, o to přitažlivější jsou příběhy, které k nám takto putují.
Každý tón, každý pohyb působí jak kaligrafický tah štětcem po prázdném plátně. Dohromady vytvářejí abstraktní (kali) grafický obraz, tanečně-pohybové představení, hudební skladbu.
Vladimír Hulec, Divadelní noviny
Performance Řekni něco je výsostně artistní, intelektuální experiment, který je zaměřen především na proces tvorby. Důsledně hledá základní (možná prvotní) formy divadla jako přímého odrazu (civilního) světa kolem nás skrze lidský zvuk a pohyb.
Vladimír Hulec, In: Marta Ljubková a kol. (2013): Šťastná generace
Své potěšení si v něm najde ten, kdo se chce svou aktivní imaginací podílet na tvorbě „zvukové“ obraznosti a spolu s tím poznávat i některé nezvyklé podoby divadelní scéničnosti. Inscenace ovšem nepostrádá rysů experimentálně-laboratorního výzkumu a může tak ledacos říci i k dnešním obecným otázkám vývoje divadla. I tím může být pro některé znalé a poučené diváky přitažlivé.
Jan Císař, Divadelní noviny
Jiří Adámek (1977) - Vystudoval režii na pražské DAMU, kde nyní působí jako pedagog. U svých hudebně-divadelních projektů působí Adámek nejen jako režisér, ale i autor libreta, popřípadě hudby. Má za sebou několik stáží ve Francii, je výrazně ovlivněný francouzským postmoderním théâtre musical. Od vytvoření první celovečerní inscenace „hudebně-divadelního“ typu získal Adámek různá ocenění. Adámek byl rovněž jmenován festivalem Next Wave 2007 Osobností roku v oblasti alternativního divadla za hudebně-scénické kompozice a jejich teoretickou reflexi. Píše analytické články o současném divadle (časopis Svět a divadlo). „Z nastupující generace českých režisérů přelomu prvního a druhého desetiletí 21. století se jeví jako nejdůslednější experimentátor a opravdový intelektuál, který přesně váží své činy a kroky, interpretuje je a dále rozvíjí. Je tím typem tvůrce, který vstupuje nejen do oblasti živého divadla, ale i do sféry divadelní teorie a intelektuální reflexe své práce a (nejen divadelního) dění kolem. Jiří Adámek je avantgardou českého divadla druhého desetiletí jednadvacátého století.“, napsal o režisérovi Vladimír Hulec.
Boca Loca Lab - Divadelní skupina, kterou v roce 2007 založil režisér a autor Jiří Adámek. Smyslem je realizace scénických forem, které v sobě propojují divadelní a hudební postupy. K výrazným rysům vytvořených projektů patří hudebně komponovaná struktura, minimalistické herectví a zvláštní přístup k jazyku (fragmentarizace slov, rytmizace textu, hra s poloabstraktními shluky slabik a hlásek).Skupina Boca Loca Lab dosud realizovala tyto projekty: Tiká tiká politika (2006), Klikněte na video (2007), Evropané (2008), Teritorium (2010), Požár (2011), Dvanáct Milosrdných (2012), Čtyři tři dva jedna (2013), Řekni něco (2013) a sérii IMPRO koncertů. Inscenace Tiká tiká politika získala Cenu za originální divadelní tvar (festival Kontakt v Toruni, 2009) a Cenu mezinárodní soutěže Music theatre now (Berlín, 2008). Projekt Evropané získal Cenu pro nejlepšího mladého režiséra na festivalu MESS Sarajevo (2012).
