Režie a dramatizace: Daniel Špinar
Překlad: Dana Melanová
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Výprava: Iva Němcová
Hudba: Stanislav Abrahám
Osoby a obsazení:
Georges Duroy - Miloslav König
Madeleine Forestierová - Alena Štréblová
Clotilda de Marelle - Lenka Zahradnická
Virginie Walterová - Zuzana Mixová
Suzanne Walterová - Marie Štípková
Ráchel - Šárka Opršálová
Charles Forestier - Tomáš Petřík
Joselle Walter - Hynek Chmelař
Guy, fotograf - Ondřej Novák
Premiéra 10. května 2013
Miláček - Charakter Maupassantovy postavy Georgese Duroye není v literatuře ojedinělý. Mladý, ambiciózní muž bez skrupulí, dosahující úspěchu, se objevujei v dalších francouzských dílech 19. století. Stendhalův Julián Sorel, Balzakův Evžen de Rastignac i Maupassantův Georges Duroy mají mnoho společného. Všichnise ocitají v totožné situaci, vycházejí z nuzných, primitivních poměrů a konfrontace se světem mocných a bohatých v nich budí extrémní závist. A od závisti je jen krůček k nenávisti, k nenávisti, jež je hybným momentem celého jejich počínání. Nenávidí všechny, kteří mají to, co jim chybí. A když zjistí, jak ona vyšší společnost funguje, jaká je její podstata a principy, zcela ztrácejí iluze a zaprodávají své přesvědčení i názory, leckdy obcházejí dokonce i zákony. Snaha vyšvihnout se, vyniknout, žít v bohatství a ve světě, do kterého zatím jen letmo nahlédli, v nich burcuje hladovou dravost a bezohlednost.
Vše začíná už od scénáře. Špinar ví, co chce sdělit, a text je pro něj základem, který jako režisér rozvíjí a variuje. Má své oblíbené herce, ale zároveň dokáže využít potenciál souboru, v němž pracuje. Díky tomu působí jevištní kouzlo násobené energie, která se přenáší do hlediště. Jana Soprová, Český rozhlas
Povinná četba se v kladenském divadle mění v nepříjemně pravdivou realitu, která je divákům servírována s nadsázkou a sarkasmem. (…) Odosobněný, šedý prostor fotostudia, plyšová srdce a černobílé kostýmy Ivy Němcové dotvářejí atmosféru citově chladného luxusu. Cvakání fotoaparátu zdůrazňuje orwellovskou současnost, reflektory a pánská saka plní úlohu nápaditě využité stafáže. Z červeného přítmí se jako fotografie z vývojky vynořuje scéna za scénou, originálně podbarvené písněmi francouzských interpretů. Špinarův Miláček představuje produkt povrchní společnosti, rychlokvašenou celebritu, která využila příležitosti nadělat ze sebejistých ignorantů své statisty. Žijeme v mentálním bulváru. Jsme to my – jakkoli se nám to příčí.
Veronika Boušová, Divadelní noviny
Takhle sympatické, formálně vybroušené, herecky naplněné divadlo, které má navíc co říct k současnosti, se nevidí tak často, jak by si člověk přál.
Michal Zahálka, Lidové noviny
Daniel Špinar (1979) - Vystudoval nejprve herectví a později režii na DAMU, po škole působil jako kmenový režisér Divadla na Vinohradech. Jeho inscenace nesou výrazný režijní rukopis opřený především o formální stránku inscenace. Daniel Špinar je nositelem řady divadelních cen - v roce 2008 získal Cenu Evalda Schorma (Bratři (Karamazovi), Divadlo Disk, Praha), v roce 2010 obdržel Cenu Alfréda Radoka v kategorii inscenace roku (Vojcek, Divadlo na Vinohradech), v roce 2009 a 2013 Cenu Josefa Balvína v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka (Vojcek, Divadlo na Vinohradech; Kabaret Kafka, Divadlo Na zábradlí) a další. Vytvořil tři desítky inscenací, od textů klasických po současné, několik divadelních her sám napsal. V současné době je kmenovým režisérem Národního divadla a pedagogem DAMU.
Městské divadlo Kladno – Jedna z nejstarších českých činoherních scén začala v roce 2013, pod vedením Daniela Přibyla, měnit umělecký profil v souvislosti s očekávaným znovuotevřením rekonstruované budovy MDK a s blížícím se 100. výročím zahájení činnosti profesionálního divadla v Kladně. Přestože se rekonstrukce budovy divadla neúměrně prodlužuje a není jistý termín jejího dokončení, podařilo se uměleckému souboru dosáhnout výrazných uměleckých úspěchů. Dramaturgie se snaží obsáhnout široký segment publika a ke spolupráci zve především režiséry mladé generace.
