MARYŠA

Režie: Lukáš Brutovský
Dramaturgie: Miro Dacho
Kostýmy: Zuzana Hudáková
Scéna: Lukáš Brutovský

Osoby a obsazení:
Lízal, sedlák/ Miloslav Maršálek
Lízalka, jeho žena / Simona Peková
Maryša, jejich dcera / Sára Venclovská / Erika Stárková
Rozára, služka / Erika Stárková / Sára Venclovská
Vávra, mlynář - Cyril Drozda
Francek, rekrut - Jan Grundman
Horačka, jeho matka - Věra Zástěrová
Strouhalka, Maryšina teta - Kamila Valůšková (Kalousová)
Strouhal, její muž - Jiří M. Valůšek / Marián Chalány
Hospodský, Franckův poručník Martin Siničák
RekrutMarián Chalány / Jiří M. Valůšek
Vávrova dcera - Denisa Čepická
Vávrova dcera - Natálie Petlachová j.h.
Vávrova dcera - Rozálie Petlachová j.h.
Vávrův syn - Šimon Klacl j.h.
Vávrův syn - Tomáš Gut j.h.

Premiéra 10. ledna 2014
Délka představení 2 hodiny a 50 minut  s přestávkou

Maryša – Maryša byla poprvé uvedena v květnu 1894 na scéně pražského Národního divadla - jako odpolední představení pro služky, které „mělo úspěch přímo senzační". Nejslavnější realistické drama české divadelní literatury prošlo za desítky let inscenování řadou obměn.  Od svého vzniku Maryša nikdy nezmizela z repertoáru profesionálních i amatérských scén, stále znovu vybízí k novým interpretacím. Maryša je drama o složitosti proměny zažitého způsobu myšlení a jednání jednotlivců i celé společnosti.

Výrazná expresivní nadsázka působí někdy téměř jako ironické hodnocení některých situací a postav, jindy se posouvá do polohy grotesky, která přináší černý brutální humor. Ale především neumožňuje možnost jemné a bohaté psychologické motivace, zevrubného vykreslení charakteru postav. Může se také jevit jako zjednodušení rozsáhlého přediva reálných faktů a motivací jednání, které navršili Mrštíkové. Miloslav Maršálek, jenž těchto kvalit textu využívá, aby vystavěl přesně a poutavě vnitřní přerod Lízala, jako by touto odlišností svého herectví ozřejmoval opodstatnění tohoto scénického tvaru, v němž exprese hraje tak zásadní roli.
Jan Císař, Divadelní noviny

Brutovskému dík za to, že rehabilituje režii, která bývá v novinách častována trošku hanlivým přívlastkem „neviditelná“. Tu režii, která nespoléhá v prvé řadě na režisérovu imaginaci a práci s vizuálem a uvědomuje si, že jevištní minimalismus klade maximální nároky nejen na hereckou práci. To, jak Brutovský pracuje s napětím a gradací ve třetím hospodském dějství, kdy se s každou přicházející postavou atmosféra zahušťuje až k nesnesení, je bezmála strhující.Jitka Šotkovská, nadivadlo.cz
Nejmarkantnějším rysem režisérovy práce s textem je akcentace několika klíčových dialogů, které herci třikrát za sebou opakují, čímž scény vyvolávají dojem zaseknuté gramodesky. Podobného zcizovacího efektu Brutovský využívá i v momentech, kdy herce na jevišti nechává vyslovovat scénické poznámky. Ku prospěchu věci se zdá být i pojetí notoricky známé scény, v němž Maryša Vávru otráví. Dialog je očištěn od konotacemi zatížených slov a Cyril Drozda s Erikou Stárkovou jej odehrávají beze slov. Navíc místo jednoho šálku kávy jich musí Vávra vypít hned několik. Z Maryši se tak stává tragikomedie, kterou bravurně zvládá celý herecký ansámbl.
Kateřina Lahodová, Kulturissimo.cz

Lukáš Brutovský (1988) - Vystudoval režii a dramaturgii na VŠMU v Bratislavě, v současnosti pokračuje na Divadelní fakultě v doktorandském studiu. Působí jako režisér, překladatel a autor - za divadelní hru Na obed získal první místo v soutěži Dráma 2009. Je nositelem několika cen z mezinárodních festivalů vysokých škol za režii, byl nominován na objev sezony a za nejlepší režii sezony v prestižní anketě Dosky 2011. V roce 2013 přeložil a režíroval hru L. B. Picarda a F. Schillera Parazit v Divadle Andreje Bagara v Nitře, v Městském divadle Kladno uvedl Praporky ve větru P. Löhleho a pro trnavské Divadlo Jána Palárika přeložil Nestroyovu hru Opice a ženich.
 
HaDivadlo - Divadlo bylo založeno v polovině sedmdesátých let v Prostějově. Od počátku se profiluje jako scéna vyhraněné autorské poetiky, náročné dramaturgie a silných tvůrčích osobností. Původně Hanácké divadlo se transformovalo do HaDivadla a přesunulo se do Brna, kde se později stalo součástí Centra experimentálního divadla společně s Divadlem Husa na provázku a Divadlem U stolu. Od roku 2007 stojí v čele divadla režisér Marián Amsler.