DECHOVKA

Režie: Jiří Havelka
Dramaturgie: Marta Ljubková a Karel František Tománek
Výprava: Antonín ŠilarKostýmy: Andrea Králová
Hudba: Jan Kalina (Sto zvířat)
Choreografie: Dora Sulženko Hoštová

Osoby a obsazení:
Obraz 2012:
Starosta - Ján Sedal 
Místostarosta - Tomina Jeřábek
Zastupitelé - Ondřej Cihlář, Petr Prokop, Daniela Voráčková / Petra Lustigová
Překladatelka - Halka Třešňáková
Zapisovatelka Marta Ljubková / Renata Prokopová
Hawelka – předseda krajanského spolku - Philipp Schenker
Němcová - Marie Ludvíková
Kovář (pan Dvořák) Jan Kalina
Novinář (pan Lípa) - Ondřej Bauer
Vyšetřovatel (pan Steklý) - David Dvořák
Kautzinger - Jiří Altmann
Občané, občanky - Monika Načeva, Jana Altmannová, Dora Sulženko Hoštová, Lucie Plachá, Karolína Gilová, Radim Klásek, Vojtěch Fülep / Radim Peška, Matěj Halaš, Mikoláš Nop, Pavel Herzog, Martin Líska, Evžen Zdráhal, Jan Pospíšil

Obraz 1922:
Hospodská a Hospodský -Marie Ludvíková, Tomáš Jeřábek
Starosta - Ján Sedal
Náčelník obce sokolské - Jan Kalina
Niebler (německý starousedlík) Philipp Schenker
TJ Sokol Dobronín - Dora Sulženko Hoštová, Lucie Plachá, Karolína Gilová, Radim Klásek, Vojtěch Fülep / Radim Peška, Matěj Halaš
Sbor německého krajanského spolku - Halka Třešňáková, Daniela Voráčková / Petra Lustigová, Monika Načeva, Jana Altmannová 
Ochotníci - Ondřej Cihlář, Marta Ljubková / Renata Prokopová, Petr Prokop, Ondřej BauerDěti Noemi a Joel Sidonovi
Dechovka Veselí skláři Mikoláš Nop, Pavel Herzog, Martin Líska, Evžen Zdráhal, Jan Pospíšil 

Obraz 1945:
Hospodská a Hospodský - Marie Ludvíková, Tomáš Jeřábek
Kautzinger st. - Jan Kalina 
Petr - Petr Prokop
Anička - Dora Sulženko Hoštová
Aniččin otec Ján Sedal
Vesničané-  Ondřej Cihlář, Marta Ljubková / Renata Prokopová, Lucie Plachá, Karolína Gilová, Radim Klásek, Vojtěch Fülep / Radim Peška, Matěj Halaš, Philipp Schenker, Halka Třešňáková, Daniela Voráčková / Petra Lustigová, Monika Načeva, Ondřej Bauer, David Dvořák|
Děti - Noemi a Joel Sidonovi
Dechovka Veselí skláři - Mikoláš Nop, Pavel Herzog, Martin Líska, Evžen Zdráhal, Jan Pospíšil 

Premiéra 17. října 2013 na Baráčnické rychtě
Délka představení 75 minut bez přestávky

Dechovka - Příběh jednoho městečka, kde se zdánlivě zastavil čas. Jedna hospoda, jedna událost a lidé, kteří by rádi zapomněli. Ale minulost se stále připomíná. Námět vychází z autentické historické události, kdy v obci Dobronín na Jihlavsku došlo v rámci živelného poválečného odsunu k brutálnímu povraždění skupiny místních Němců. Nejde však o hledání viníků či analyzování příčin, nýbrž o paměť jednoho místa, v tomto případě kulturního sálu. Zasazením projektu do autentického prostředí hospodského sálu vzniká svérázný hospodský site-specific.

Významný (pokud ne nejvýznamnější) příspěvek do množiny současných českých projektů s označením politické divadlo. (…) Nyní nastala jedinečná symbióza – humor a lehkost Vosto5, razantnost Sta zvířat, spříznění herci, rozehřátý hospodský sál a téma, které ještě není vyčpělé, pokud je zpracováno s nadhledem a vědomím kontinuity, se setkali, propojili a dali vzniknout zásadní inscenaci.
Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

Dechovka se nestaví na jednu ani na druhou stranu, nedělá si nároky na historickou pravdu, nemoralizuje, ale spíš ukazuje, jak se rodí zlo v člověku a jak absurdní je tváří v tvář tomuto zlu naše dnešní reflexe.Tereza Hýsková, Artikl

Tvůrci Dechovky počítají s tím, že kostlivec umlčené historie v dnešních Češích ještě dříme a stačí jen málo, aby se probudil, zakřupal kostmi a rozvířil staré křivdy…. Hraje skutečně vše, celá Rychta. Jen bylo potřeba lehce tu kostru času nakopnout, aby měl každý možnost celou historii znovu prožít. Takhle by se mělo politické divadlo dělat.
Dominik Melichar, Divadelní noviny

Jiří Havelka (1980) – Výrazná osobnost českého divadla se smyslem pro divadelní obrazotvornost, fantazii a radost z hravosti. Během studia KALD DAMU navázal spolupráci se skupinou Vosto5, působil ve Studiu Ypsilon a dnes vede Katedru alternativního a loutkového divadla. Působí také na řadě českých scén, činoherních i tanečních, přičemž neúnavně zkoumá jevištní zákonitosti a danosti, které rozkládá a znovu staví v celky. Nechápe divadlo jako nápodobu, ale prostřednictvím svobodných principů jako jsou sny, fantazie a iracionalita vytváří logické scénické vzorce a kombinace. Bývá označován za divadelního kouzelníka, eskamotéra s jevištní imaginací, metafyzika jeviště. Jan Dvořák o Havelkovi napsal: „Jak ohlas Dechovky, tak i souběžně studovaného titulu Poslední trik Georgese Mélièse potvrdily, že Jiřího Havelku zastihujeme na absolutním vrcholu, v „nejlepším“ – a to jak v linii dokumentárního divadla politických témat nedávné historie, tedy dramaturgicky angažovaného divadla, tak v kulminující sérii divadla s převažujícím režisérským principem, subjektivnějšího, s východisky niternějšími a hlubšími, divadla vynálezcovského typu, všemožně atakujícím transcendenci tohoto uměleckého druhu.“

Divadlo Vosto5 – Generační soubor, který se programově věnuje autorskému divadlu, ve svých inscenacích spojuje poetiku moderního kabaretu vyrůstajícího na text-appealových kořenech, satirických postřezích a především schopnosti nadsázky, improvizace a mystifikace. Divadlo Vosto5 od počátků spíše lákalo setkávat se s divákem, otevřeně s ním komunikovat a považovat jej za svého partnera, než mu pouze předvádět nastudovaná představení. Kromě vlastní tvorby na sebe divadlo váže i spřátelené umělce z oblasti filmu, výtvarného umění a hudby. Za osmnáct let své existence vytvořilo dvě desítky inscenací. V poslední době věnují tvůrci pozornost výjimečným skutkům na pomezí mezi hrdinstvím a lehkovážností, jejichž význam a vnímání proměňuje dobová optika a společenský kurs – do této linie zapadá jak oceňovaný Pérák (2011), tak nejnovější Dechovka či komorní loutkoherecké Slzy ošlehaných mužů (2013).