Jednoaktovku Prase napsal Václav Havel v roce 1981. Nikdy se nehrála, poprvé ji nastudoval v brněnském Divadle Husa na provázku režisér Vladimír Morávek, který na ni narazil během přípravy scénické montáže z Havlových her Circus Havel. Václav Havel v tomto krátkém anekdotickém skeči na základě skutečné události líčí, jak se coby disident pokoušel na vesnici obstarat prase pro zabijačku, na kterou chtěl pozvat přátele disidenty. Vesničané tuší možnost, jak podivného Pražáka odrat o peníze, zároveň se ale bojí zaplést s osobou režimu nepřátelskou. Morávek Havlův text inscenoval jako výpověď o tehdejším stavu české společnosti, ve které podal i výtečnou charakteristiku české mentality.
Délka představení: 01:10
Režie: Vladimír Morávek
Úprava: René Ludowitz
Dramaturgie: Petr Oslzlý a Lucie Němečková
Scéna, masky, kostýmy: Sylva Hanáková
Pohybová spolupráce: Jiří Bilbo Reidinger
Osoby a obsazení:
Novinář - Michal Dalecký
Václav Havel - Milan Holenda
Olga, jeho žena - Andrea Buršová
Kešot, jeho přítel - Eva Vrbková / Anna Duchaňová
Hostinský, Fanda Vondráček, traktorista - Jiří Kniha
Žena Hostinského, Tomáš, Olžin synovec, Jeník - Jiří Hajdyla
Láďa 007 - Václav Hanzl
Mařenka - Martina Krátká
Lid - Vanda Drozdová
Prase - Filip Teller
Sabina u klavíru - Štěpán Baloun
Premiéra 20. března 2010
Délka představení: 1 hodina, 10 minut bez přestávky
Představení je součástí projektu "Budoucnost evropského činoherního divadla – tradice nebo experiment ve visegrádském prostoru".
Prase – Anekdota napsaná na základě skutečné události o svízelném obstarávání prasete, které se proměnilo v nekončící martýrium. Nesmlouvavý pohled na českou mentalitu napájenou prospěchářstvím a mamonem. Vladimír Morávek tento zapadlý, neznámý Havlův text označil jako „kombinaci haškovské grotesky a kafkovsky mrazivého potácení, neuvěřitelně krutou sondu na téma identita českého občana, jeho hrdinství a jeho mizernost. Text z rodu Kafkovy Proměny nebo Brechtovy Svatby maloměšťáka.“
Můj původní text byl různě seškrtán, něco do něj bylo naopak přidáno, ale všechno bylo provedeno s mým pokynem, že si s tím mohou dělat, co chtějí. Inscenace se mi moc líbila. Je to taková typicky morávkovská scénická báseň či fantazie či koláž na téma čecháčkovství. Kombinace s Prodanou nevěstou je výborná, najednou ten můj dávný žert dostává hlubší význam, který až mrazí. Jsem rád, že jsem nevědomky k tomuto představení dal podnět.
Václav Havel v rozhovoru pro Lidové noviny
Prase si svůj pozdní debut zaslouží, je to svěží, hravý a typicky havlovský text, který byl nespravedlivě autorem zapuzen. A Vladimír Morávek mu navzdory několika výhradám pomohl. Postaral se, aby se jeho téma jasně a neodbytně vylouplo.
Jana Machalická, Lidové noviny
Milan Holenda v roli Václava Havla se úspěšně vyhnul svůdným parodickým momentům a v havlovském charakteru zdůraznil roztomilou hravost, vstřícnou snahu o pochopení a naivní až dětskou otevřenost svého „hrdiny“ – vlastnosti, které jsou s to nastavit Vlčáckým zrcadlo, jež pravdivě odráží jejich křivé huby. Navíc mu patří body za statečnost: hrát Havla, natož přítomného v hledišti, opravdu není snadné.
Marie Reslová, Hospodářské noviny
Vladimír Morávek ( ⃰ 1965) – Režisér, který od 90. let výrazně formuje tvář českého divadla. Šest let působil jako umělecký šéf Klicperova divadla v Hradci Králové, během nichž toto divadlo získalo řadu prestižních cen, od roku 2005 vede Divadlo Husa na provázku. Jako režisér se často soustředí na velké divadelní projekty a celky, k těm nejvýznamnějším patří trojdílný projekt inscenací Čechovových her Čechov Čechům, rozsáhlá divadelní freska podle Dostojevského románů Sto roků kobry nebo trilogie sestavená z her českých autorů Perverze v Čechách. Kritika o jeho režijním rukopisu napsala, že působí až barokně a zasahuje všechny smysly. Morávkův osobitý přístup k textu spočívá v plejádě nápadů, rychlém střídání nálad, kolážovosti, neutuchajícím hereckém nasazení. Vizualita u něj vítězí nad textem. Dívat se na Morávkovu inscenaci znamená posadit se na rozjetý kolotoč a nechat se unášet režisérovou imaginací - někdy se nedostává dechu, ale jeho mizanscény se zarývají do paměti. Pro Českou televizi natočil řadu dokumentárních filmů a také dva celovečerní filmy Nuda v Brně (2003) a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005), za první z nich získal tři prestižní filmová ocenění Český lev.
Divadlo Husa na provázku – Jedno z nejvýraznějších českých alternativních divadel. Vzniklo v roce 1967 v Brně a bylo symbolicky pojmenováno podle knihy libret Jiřího Mahena. Od samého počátku divadlo vycházelo z tzv. nepravidelné dramaturgie, soustředilo se na autorskou tvorbu a jednoznačně se profilovalo jako výrazně experimentální divadlo. Uměleckým šéfem a kmenovým režisérem divadla je od roku 2005 Vladimír Morávek, který v dramaturgickém směřování kombinuje respekt k tradici divadla s hledáním nových cest a témat. Uvedl zde Dostojevského tetralogii nazvanou Sto roků kobry (Raskolnikov – jeho zločin a jeho trest; Kníže Myškin je idiot; Běsi – Stavrogin je ďábel; Bratři Karamazovi – Vzkříšení), ke kořenům divadla se přihlásil vlastním pohledem na legendární Baladu pro banditu a výpověď o české identitě zformoval v Perverzi v Čechách (Cirkus Havel, Lásky jedné plavovlásky a Drábkovo České moře). V současné době divadlo pravidelně hostuje na českých scénách i v zahraničí (New York, Budapešť, Paříž, Lodž), pravidelně se účastní prestižních mezinárodních i domácích festivalů a podílí se na řadě mezinárodních projektů (letos například na projektu Mir Caravane 2010 nebo Cirkus Havel na cestách). Spolupracuje s předními českými režiséry, jako jsou například Jan Antonín Pitínský, Jan Mikulášek, Martin Huba, Arnošt Goldflam, bratři Formanové a další. Za své inscenace v posledních čtyřech letech získal umělecký soubor řadu nominací i prestižních Cen Alfréda Radoka; divadlo bylo několikrát nominováno na Divadlo roku.
