Režie: Jan Mikulášek
Dramatizace: Dora Viceníková a Jan Mikulášek
Dramaturgie: Dora Viceníková
Scéna a kostýmy: Marek Cpin
Výběr hudby: Jan Mikulášek
Obsazení: Marie Spurná / Gabriela Mikulková, Petra Bučková, Jiří Vyorálek, Jan Hájek, Josef Polášek
Premiéra 5. dubna 2013 v Divadle Reduta
Premiéra 20. září 2013 v Divadle Na zábradlí
Délka představení 100 minut bez přestávky
Zlatá šedesátá - Divadelní adaptace deníků Pavla Juráčka, režiséra, scenáristy, signatáře Charty 77, klíčové osobnosti českého filmu 60. let. Deníkové zápisy zachycují vzestup i pád talentovaného umělce, který se ocitl v konfliktu s dobovými společenskými a kulturními okolnostmi i s vlastní bohémskou povahou. Deník tak nabízí nejen neobyčejně intimní vhled do Juráčkovy osobnosti, do jeho vnímání světa a lidí kolem něj, ale i do atmosféry "zlatého věku české kinematografie", která je nahlížena zevnitř jedním z aktérů nové vlny. Ve svém deníku zanechal Pavel Juráček dílo svrchované literární úrovně a hypnotické působivosti, otevřený dokument o výšinách i běsech umělecké tvorby. Kniha zvítězila v anketě Lidových novin o Knihu roku 2004 a obdržela ocenění Litera 2004 za nakladatelský čin. Inscenace získala Cenu Alfréda Radoka za rok 2013.
Citace z deníků se prolínají se scénickými obrazy, které jsou dílem nadsazenou ilustrací vyřčeného a dílem to vyřčené asociativně doplňují a rozvíjejí. Juráčkovy drásavé zpovědi představují materiál, který sám o sobě patří k tomu nejsilnějšímu, co se v české poválečné literatuře objevilo, a Zlatá šedesátá nabízejí divadlo bez nadsázky kongeniální. Výsledkem je depresivní pohled na odvrácenou stranu jedné milované doby a jednoho nesporného úspěchu, ve kterém se slovo a divadelní obrazy vzájemně umocňují. Nejlepší Mikuláškova inscenace vůbec.
Vladimír Mikulka, Svět a divadlo
Redakce Divadelních novin označila inscenaci za Sukces měsíce:Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou akcentovali především osobní rovinu zápisů, a proto v popředí stojí (vše)lidský zápas s úzkostí a nedokonalostí, a ne dobové poměry. Historické pozadí nepříliš radostných šedesátých let minulého století, kdy vznikla zlatá filmová éra – Československá nová vlna, ovšem nechybí. Prosvítá z fragmentárních výpovědí i dobu evokujících filmových projekcí. Deziluze, deprese, dehonestace – křičí každá scéna, avšak inscenace každou scénou vyslovuje poctu umělecké tvorbě, filmu, nekonvenčnosti a v neposlední řadě Pavlu Juráčkovi.
Dramaturgicky originální a režijně, výtvarně i herecky velmi sugestivní obrázek jednoho lidského osudu a dekády.
Luboš Mareček, Svět a divadlo
Mikulášek spolu s výtvarníkem Markem Cpinem opět malují krásné obrazy; už samotný nápad, vytvořit scénu jako omšelý, téměř opuštěný měšťanský byt s charakteristicky pozlacenými stěnami, které však už dávno nezáří, je geniální.
Vojtěch Varyš, Týden
Jan Mikulášek (1978) – Po nedokončeném studiu činoherní režie na Janáčkově akademii múzických umění působil jako umělecký šéf brněnského divadla Polárka. Spolu s dalšími mladými divadelníky vytvořil časem z Polárky sledovanou alternativní scénu, zaměřenou především na autorskou tvorbu pro nejširší spektrum diváků. Dále působil jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče a pravidelně spolupracoval s brněnským divadlem Reduta. V roce 2013, kdy umělecký šéf Reduty převzal vedení pražského Divadla na Zábradlí, se stal Mikulášek kmenovým režisérem této scény. Na repertoáru Divadla Na zábradlí v současnosti nalezneme následující Mikuláškovy režie: Korespondence V+W, Europeana, Buržoazie, Šedá sedmdesátá, Cizinec a Zlatá šedesátá. Režijní přístup Jana Mikuláška se často opírá o dramatizace románů, původní scénáře či autorské divadlo. Pracuje se střihem, s detailem, s hudebním kontrapunktem i s paralelním odvíjením dějů. Druhou výraznou inspirací je výtvarné umění, ze kterého „přebírá“ důraz na mizanscénu a svícení. Výrazným rysem Mikuláškova rukopisu je hra s významem replik, s kontextem a s asociacemi na zvolené téma; na jevišti dokáže zhmotnit naprosto abstraktní, filozofická témata a to pomocí velice jednoduchých prostředků.
Divadlo Na zábradlí – Pětapadesátiletá tradice Divadla Na zábradlí je podepřena řadou významných osobností - divadlem mimo jiné prošel Václav Havel, Ivan Vyskočil, Jan Grossman, Evald Schorm či Petr Lébl. Od svého vzniku hrálo Divadlo Na zábradlí významnou roli ve společensko-kulturním kontextu země, vznikla zde řada inscenací, která reprezentovala Českou republiku i v zahraničí a působila tu a působí plejáda významných hereckých osobností. Divadlo Na zábradlí představuje přední scénu současných divadelních tendencí. Od sezony 2013/2014 stojí v čele divadla Petr Štědroň, Dora Viceníková a Jan Mikulášek, jejichž směřování inklinuje k nepravidelné dramaturgii a k autorskému divadlu.
