DEN OPRIČNÍKA

V jediném dni, v němž se děj románu odehrává, Sorokin opatrně konstruuje výhružně utopickou podobu ruského impéria poměrně blízké budoucnosti. Země je totálně izolovaná od okolního světa, jejím jediným zásobitelem je Čína a ekonomika je udržována pouze díky vývozu ropy a plynu. V obchodě si Rusové mohou vybrat ze dvou druhů od každého výrobku, protože, jak napsal Sorokin, „když si lid vybírá z dvojího, a ne z trojího nebo z třiatřicetiterého, usidluje se v něm vnitřní klid. A s takovým uspokojeným lidem se pak dají konat velké věci.“ V jevištní adaptaci se diváci stávají svědky bizarní estrády plné groteskních výjevů, operních, baletních i komických výstupů, vyprávění krvavých historek, předvádění náboženských rituálů a drogových extází. To však postupně přeroste v přehlídku krutostí a demonstraci absolutní moci, proti níž se nelze postavit. Co začalo ranní toaletou a koupelí v páře, skončí ve vychladlé vodě, kde se vznáší bezvládné tělo se psí hlavou... ​Michal Zahálka o Dnu opričníka napsal: „Sorokin v jednom rozhovoru popisuje, že od vydání před sedmi lety je román v Rusku vnímán stále víc jako věštba a že vývoj v zemi mu začíná dávat čím dál víc za pravdu. Pokud známe Rusko jen prostřednictvím novinových článků, můžeme divadelní Den opričníka chápat obecněji: jako memento, že každá svoboda je vždy vrtkavá a potřebuje být znovu a znovu dobývána, a že stojí-li někdo nad zákonem, bývá to zpravidla špatně.“ 

Překlad: Libor Dvořák 
Režie a výprava: Kamila Polívková
Dramaturgie: Jan Horák
Hudba a korepetice: Ivan Acher 
Asistentka výpravy: Andrijana Trpković

Hrají: Karel Dobrý a Vanda Šípová, Eva Dryjová, Kateřina Eliášová, Zdeňka Herdová, Markéta Hlinovská, Anna Hrnečková, Pavel Jánský, Hana Jansová, Iveta Jiříčková, Madlen Komárová, Lucie Křápková, Ivana Myšková, Dana Poláková, Vladimír Polívka, Anna Polívková, Petr Šmíd, Jiří Štrébl, Kamil Valšík  

Česká premiéra 7. února 2013

Kamila Polívková (1975) – Scénografka, kostýmní výtvarnice a režisérka. Vytvořila desítky výprav k českým i zahraničním inscenacím, z nichž mnohé získaly řadu ocenění a hrály se na významných českých i zahraničních festivalech. V roce 2009 byla v kategorii Scénografie nominovaná na Cenu Alfréda Radoka za výpravu k inscenaci Lvíče a v roce 2010 v kategorii Talent roku za režii hry Ödöna von Horvátha Víra, láska, naděje (obojí v Divadle Komedie 2002-2012). Působí na divadelních scénách v české i v německy mluvící kulturní oblasti (Divadlo Komedie 2006-2012, Národní divadlo Praha, Deutsches Theater Berlin, Staatsschauspiel Dresden, Residenztheater München, Schauspielhaus Hamburg a Zürich, Düsseldorfer Schauspielhaus a další). Za kostýmní výpravu k filmu Odpad město smrt v režii Jana Hřebejka byla nominovaná na Českého lva 2012. K jejím režijním pracím patří: Thomas Brussig: Hrdinové jako my (Divadlo Komedie 2009), Ödön von Horváth: Víra, láska, naděje (Divadlo Komedie 2010), Katharina Schmitt: SAM (Divadlo Komedie 2012), Vladimir Sorokin: Den opričníka (Studio Hrdinů 2013).

Studio Hrdinů – Prostor v suterénu Veletržního paláce se na podzim roku 2012 proměnil v divadelní scénu s jasným dramaturgickým záměrem a s výrazným okruhem spolupracovníků – mezi kmenové režiséry patří Kamila Polívková, Katharina Schmitt a režisérská dvojice Jan Horák a Michal Pěchouček. Ve své hlavní dramaturgické linii se divadlo zaměřuje na převážně autorské, režisérské projekty s důrazem na spolupráci zahraničních a domácích divadelních tvůrců a na žánrové a oborové přesahy. Formálně jsou inscenace Studia Hrdinů činohrou s akcentem na experiment a výtvarnou stránku.

Redakce Divadelních novin označila inscenaci Den opričnika za Sukces měsíce: Brilantní Sorokinova satira se dočkala mimořádně vnímavé divadelní interpretace, kterou režisérka postavila na herecké magii titulního představitele. Sorokinův text sžíravě reflektuje budoucnost putinovského samoděržaví a Karel Dobrý této mrazivé grotesce ne propůjčil, ale odevzdal vše: tělo i jazyk ruského nadčlověka, z něhož jde děs a hrůza, ale též katarze totálního odhalení. Studio Hrdinů má na kontě inscenaci, s níž může dobývat zahraniční festivaly.

​Den opričníka v citlivé úpravě a režii Kamily Polívkové, která vsadila na minimalistický výtvarný design, daný převedším vanou, zvířecí maskou a specifickou atmosférou, kterou prostor foyeru Studia Hrdinů v podzemí Veletržního paláce má, je ovládán Karlem Dobrým. Kombinace přísného soustředění a technicky precizního provedení s výrazným charizmatem tvoří neuvěřitelnou podívanou. Vojtěch Varyš, Týden

Polívkové se podařilo pečlivým výběrem z předlohy vyextrahovat text, který sice stále stojí na pozadí ruského světa, který však všechny své postavy dokonale zobecňuje a typizuje. Tomu navíc dopomáhá dechberoucí výkon Karla Dobrého v roli opričníka Pařeza, který z čistě ruské nemilosrdnosti ztělesněné v osobní gosudarově stráži dokázal udělat přehlídku absurdnosti krutosti a moci jakéhokoli vládnoucího zřízení. Scéna, kdy Pařez topí a znásilňuje manželku nepřítele státu (Dana Poláková) ve vaně, byla tak intenzivní, že nejeden divák pocítil nutkání se nebohé ženy zastat. Dominik Melichar, Divadelní noviny