Weissenstein, dramatizace stejnojmenné povídky Johannese Urzidila, je příběhem člověka, který se nedokáže rozhodnout mezi dvěma ženami a nepřímo zaviní jejich smrt. Režisér David Jařab podtrhl expresivní a groteskní aspekty Weissensteinovy nerozhodnosti, žalostného outsiderství a neujasněné identity. V groteskní zkratce plné nenápadných absurdit a gagů je zde ryze divadelními prostředky demonstrována psychika člověka, který se narodil „bez odvahy být sám sebou“. Divadlo Komedie opět potvrdilo touto stylově čistou inscenací, že oprávněně nosí Cenu Alfréda Radoka jako Divadlo roku.
Délka představení: 01:30
Režie, scéna, dramatizace: David Jařab
Překlad: Božena Koseková
Hudba: Ivan Acher
Zpívá (živě): Lenka Dusilová / Jana Šrajerová Vébrová
Kostýmy: Kamila Polívková
Hrají: Jiří Černý, Martin Finger, Stanislav Majer, Dana Poláková, Ivana Uhlířová
Premiéra 17. prosince 2009
Délka představení: 1 hodina 30 min bez přestávky
Představení je součástí projektu "Budoucnost evropského činoherního divadla – tradice nebo experiment ve visegrádském prostoru".
Weissenstein – Dramatizace povídky pražského německy píšícího spisovatele, básníka a esejisty Johannese Urzidila. Příběh Karla Weissensteina, muže s velkou hlavou, malým sebevědomím, velkým pocitem viny, malou schopností přijímat štěstí, velkou tendencí potkávat smůlu a malou vůlí k životu. Jeho život by mohl být nakonec docela hezký, kdyby nebyl jedním velkým provizoriem, nekončícím dokonce ani smrtí.
|
David Jařab posílá na scénu Weissensteiny tři (Jiří Černý, Martin Finger, Stanislav Majer). Tři maximálně odlišné varianty jednoho já. Je to mimořádně šťastný nápad: tím, jak si herci vzájemně předávají repliky i akce, jak sami sebe komentují a přou se, je v groteskní zkratce plné nenápadných absurdit a gagů ryze divadelními prostředky demonstrována psychika člověka, který se narodil „bez odvahy být sám sebou“. Dalším skvělým nápadem je zdánlivě samostatná zpěvní linie Lenky Dusilové: i ona je komentářem dění, i ona je funkční součástí jednoho ze stylově nejčistších představení posledních let. |
|
|
|
Vladimír Just, Lidové noviny
Autorovi dramatizace a režisérovi se daří na jevišti rozehrát obdivuhodný, temně groteskní a sevřený tvar se skvělými formálními nápady. Roman Sikora, Deník Referendum
|
Touto inscenací dospěl David Jařab k divadelně přesvědčivému jevištnímu tvaru, jenž je mu blízký. V kontextu Divadla Komedie je to další z milníků svébytné, intelektuálně náročné, divácky atraktivní divadelní cesty nastoupené před sedmi lety.
Vladimír Hulec, MF DNES
David Jařab z Urzidilovy povídky vypreparoval nejzákladnější kostru příběhu a některé repliky. Při znalosti oné stostránkové předlohy nezbývá než smeknout, jak umně to Jařab provedl, jak odřízl vše "literární" a každé využité slovo funkčně zasadil do divadelního tvaru.
Josef Chuchma, MF DNES
David Jařab ( ⃰ 1971) - Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor činoherní režie. Od roku 1993 působil v brněnském Hadivadle jako režisér, posléze autor a nakonec i jako umělecký šéf. V roce 1997 odešel do Prahy, kde se živil jako pedagog, autor scénářů, překladatel a televizní a divadelní režisér na volné noze. Od roku 2002 se jako režisér a kmenový autor stal vedle Dušana D. Pařízka určující osobností pražského Divadla Komedie. Kromě činoherní režie a dramatiky se věnuje také autorskému filmu. V roce 2004 měl premiéru jeho celovečerní snímek Vaterland – Lovecký deník. Je autorem více než deseti původních nebo adaptovaných divadelních textů, více než třiceti komponovaných literárně-divadelních večerů a režisérem téměř třiceti celovečerních inscenací. Věnuje se také výtvarné činnosti a scénografii. Prakticky všechny své texty realizuje sám jako režisér. Mezi jeho nejúspěšnější inscenace patří především scénická adaptace románu Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha (2007), původní hry Vodičkova – Lazarská (2005), Žižkov (2006), hra Rainera Wernera Fassbinedera Hořké slzy Petry von Kantové (2005) a Klára S Elfriede Jelinekové. (2004). David Jařab získal za svůj celovečerní film Vaterland – Lovecký deník Cenu literárního fondu pro nejlepší film roku 2004 a cenu filmové akademie Český lev za výtvarný počin v českém filmu v roce 2004. Inscenace Vodičkova – Lazarská byla vybrána na festival Neue Stücke aus Europa.
Divadlo Komedie – Divadlo Komedie provozuje od roku 2002 Pražské komorní divadlo (PKD). Dramaturgie této progresivní scény se orientuje převážně na první provedení současné české, rakouské a německé dramatiky (Thomas Bernhard, Werner Schwab, George Tabori, Elfriede Jelineková aj.). Vedle této hlavní dramaturgické linie, která vytváří základní ideovou stavbu repertoáru, se ocitají projekty „Otevřené scény“, koprodukční projekty či představení hostů. PKD se pro své působení v divadle Komedie rozhodlo přijít s koncepcí otevřeného divadla, jehož organizaci a chod má na starost pouze minimální produkčně-umělecký tým. Oproti zvyklostem tak nemá PKD v zaměstnaneckém poměru herce ani část technického personálu. Přesto lze v Divadle Komedie hovořit o zřetelném hereckém souboru, který patří k jeho velkým devízám (Karel Roden, Daniela Kolářová, Vanda Hybnerová, Roman Zach, Martin Finger, Gabriela Míčová, Martin Pechlát, Ivana Uhlířová aj.). Svou prací zaujímá Divadlo Komedie jasnou pozici mezi českými divadly. To dokazuje i řada ocenění, která byla Divadlu Komedie udělena (např. Divadlo Komedie bylo v Cenách Alfréda Radoka vyhlášeno Divadlem roku 2007 a 2009), účast na prestižních evropských festivalech i hostování na významných zahraničních scénách (např. Divadlo Deutsches Schauspielhaus in Hamburg, Deutsches Theater Berlin aj.).
