LOUTKY HLEDAJÍ TALENT

Talentová soutěž v loutkovém provedení. Nepříliš úspěšného kouzelníka Františka osloví jednoho dne tajemný manažer a nabídne mu smlouvu o zastupování, a především - úspěch a slávu. Podmínkou však je výhra v soutěži Supertalent. Podaří se Františkovi probojovat skrze všechna postupová kola až do finále? Zvítězí? A bude mu ta výhra nakonec stát za to? Čistě iluzivní marionetová komedie, která si parodickou formou všímá aktuálního boomu talentových soutěží a reality show.

Režie: Tomáš Dvořák 
Výprava: Marek Zákostelecký 
Hudba: Vratislav Šrámek 
Animace: Vojtěch Dvořák 
Hrají: Diana Čičmanová, Michaela Homolová, Tomáš Bělohlávek, Filip Homola, Adam Kubišta, Marek Sýkora

Premiéra: 6. října 2012
Délka představení: 50 minut

Tomáš Dvořák (1956) Po studiích na DAMU nastoupil roku 1979 do plzeňského Divadla Alfa, kde s výjimkou angažmá v Naivním divadle v sezoně 1989-1990 působí dodnes. Z jeho režií jmenujme například inscenace Posvícení v Hudlicích a v Praze, Jeminkote, Psohlavci, Láska vše zachrání. Spolu s výtvarníkem Ivanem Nesvedou navazuje na odkaz tradičního loutkového divadla, což je patrné především na inscenacích her Ivy Peřinové, které tito tvůrci uvedli v NDL: Bezhlavý rytíř, Alibaba a čtyřicet loupežníků, Alína aneb Petřín v jiném dílu světa, Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla, Labutí jezírko.

Naivní divadlo Liberec – Divadlo bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Od poèátku devadesátých let je øeditelem Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava. K nejúspěšnějším produkcím Naivního divadla v průběhu devadesátých let patřily inscenace her Ivy Peřinové, které vytvořil tým hostujících plzeňských umělců: režisér T. Dvořák, výtvarník I. Nesveda a skladatel J. Koptík:  Bezhlavý rytíř (1993), Alibaba a  čtyřicet loupežníků (1994) a Alína aneb Petřín v jiném dílu světa (1996) a Zvířecí divadlo (1999). V roce 2005 uvedl osvědčený tým další autorčinu hru - Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (2005). Krásný nadhasič patřil ke kritiky nejoceňovanějším inscenacím v historii NDL, autorka za něj byla mj. nominována na výroční Cenu Alfréda Radoka. V roce 2009 uvedli Labutí jezírko, za které se autorka textu Iva Peřinová umístila na 2. místě v  Cenách Alfréda Radoka (kategorie Hra roku) a získala cenu Skupovy Plzně 2010. Režisér Tomáš Dvořák získal cenu Českého literárního fondu 2009.Vedle osvědčených a zkušených režisérů zve NDL ke spolupráci také mladé, začínající tvůrce (J. Jirků, M. Tichý, J. Adámek, P. Vodička a další). Například netradičně výtvarně koncipovaná inscenace M. Tichého, Pohádka o  Raškovi (2008), si vysloužila dvě ceny na jubilejním 20. ročníku festivalu Mateřinka a cenu Erik za nejlepší loutkářskou inscenaci v  ČR v sezoně 2008/2009. Neméně úspěšná je rovněž spolupráce režisérky Michaely Homolové a autora a dramaturga Víta Peřiny při tvorbě pro nejmenší diváky (Písmenková polívka, Hrnečku, vař! a další).  Jejich inscenace Budulínek byla – vedle řady dalších ocenění - vyhlášena nejlepší českou loutkovou inscenací roku 2012 a byla pozvána na řadu prestižních českých i zahraničních loutkářských festivalů. V roce 2012 se Naivní divadlo v anketě o  Ceny Alfréda Radoka umístilo v kategorii Divadlo roku na šestém místě, což je pro regionální loutkové divadlo pro děti nevídaný úspěch. Naivní divadlo Liberec podniklo četné cesty nejen do většiny evropských zemí, ale představilo se také v Číně, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pákistánu.

Liberecká inscenace je – v tom nejlepším slova smyslu – dílem skvěle sehraného týmu. Týmu, kde režisér Tomáš Dvořák neúnavně domýšlí, rozvíjí a pointuje nápady Víta Peřiny. Týmu, kde Marek Zákostelecký vtiskl loutkám expresivní podobu, ve které spojil lapidární zkratku karikatury s dynamikou komiksového rukopisu. Týmu, ve kterém se šest hereček a herců (Diana Čičmanová, Michaela Homolová, Tomáš Bělohlávek, Filip Homola, Adama Kubišta a Marek Sýkora) podělilo o osmnáct postav, nespočet rekvizit a scénické efekty a přestavby. V náročné animaci loutek přitom mladší členové souboru velmi dobře sekundují zkušenějším kolegům a hlasy, jež účinkující propůjčili Peřinovým hrdinům, mají jmenovatel společný s celou inscenací: Lehkou hravost a dravou nadsázku. Z. A. Tichý, Loutkář

Peřinův text je plný duchaplných nadsázek a slovních hříček. Jde o krutou parodii stále absurdněji působících televizních soutěží. Dvořákova režie ústrojně střídá hrané i filmové prostředky, loutky ve své znakovosti dodávají figurám patřičně výraznou „psychologii“. Jan Kerbr, Czech Theatre