VYTRVALÝ PRINC (EL PRÍNCIPE CONSTANTE)

Mučednická barokní hra Pedra Calderóna de la Barcy Vytrvalý princ líčí osud prince Fernanda, který se nechal v polovině 15. století umučit v arabském zajetí, aby ušetřil křesťanské město Ceutu před zkázou. Je to hra o světci. Kdyby ji Calderón nerozvinul linií míjejících se milenců na maurském dvoře, dalo by se říct, že je to košatější středověká moralita. My si ale dnes klademe spoustu otázek, které tehdy vůbec nepřicházely v úvahu: není princ náhodou spíš naivní idealista nebo přímo blázen? Má jeho oběť nějaký smysl? Čeho jejím podstoupením dosáhl? Z pohledu dnešního individualismu je možné jeho osobní rozhodnutí vidět jako trapné gesto nebo snahu se zviditelnit. Calderón chtěl prince oslavit a poklonit se jeho velikosti. My si ho představujeme v dnešních souvislostech a reáliích, což nabízí absurdní momenty. Miloslav König za roli Fernanda byl nominován na Cenu Thálie 2012.

Režie: Štěpán Pácl 
Překlad: Vladimír Mikeš 
Úprava a dramaturgie: Tereza Marečková 
Scéna: Andrej Ďurik 
Kostýmy: Tereza Beranová 
Hudba: Jakub Kudláč 
Osoby a obsazení: Fernando: Miloslav König Fénix: Pavla Beretová Muley: Patrik Děrgel Cutiño : Jiří Panzner Král: Radovan Klučka Enrique: Richard Fiala / Matěj Anděl Tarundate: Lukáš Příkazký / Matěj Anděl

Štěpán Pácl (1982) - V roce 2007 absolvoval DAMU v oboru režie činoherního divadla inscenací současné české hry Lenky Lagronové Království. Jako režisér pracoval v Národním divadle moravskoslezském, v Západočeském divadle Cheb, ve Středočeském divadle Kladno a v pražském Divadle na Vinohradech. Se souborem Švandova divadla na Smíchově nastudoval na jaře 2008 současnou českou hru Dorotka Magdaleny Frydrychové. V listopadu 2008 v divadle DISK v Praze inscenoval společně s dramaturgyní Terezou Marečkovou hru Josefa Topola Konec masopustu. Za výše dvě zmíněné inscenace získal Cenu Alfréda Radoka Talent roku 2008. K jeho následujícím pracím patří inscenace hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové v Národním divadle moravskoslezském a inscenace Brand - Oheň Henrika Ibsena. Obdržel opět Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku 2010. V Disku uvedl německou hru Olivera Bukowského Hosté, v Národním divadle moravskoslezském Čechovova Ivanova, dále Langerovu Periferii v Moravském divadle Olomouc a novou hru české dramatičky Lenky Lagronové Z prachu hvězd v pražském Národním divadle, v prostoru divadla Kolowrat, a další. Od této sezony začíná působit jako umělecký šéf v ostravském Divadle Petra Bezruče.

Masopust - Divadelní obecně prospěšná společnost Masopust vznikla v prosinci roku 2010. Základ této společnosti se formoval okolo režiséra Štěpána Pácla v divadle Disk při jeho absolventské inscenaci hry Lenky Lagronové Království. Následovala inscenace Topolova Konce masopustu (2008) a Ibsenova textu Brand-Oheň (2010). Divadelní společnost Masopust usiluje prostřednictvím divadelního umění naplňovat nedeklarovaný program „progresivní tradice“ – prověřovat hodnoty a ctnosti člověka v mezních situacích, rezonujících s dnešní dobou, a činit tak se zdánlivě konzervativními východisky (důraz na dramatický text a smysl slova) výsostně současnými a mnohotvárnými divadelními prostředky.

Páclova inscenace nabízí redukovaný klasikův text v moderní, dynamické interpretaci. Jan Kerbr, Divadelní noviny

Je to chytré, metaforické divadlo, které poutavě vypráví příběh. Hraje se na minimalistické scéně z dřevotřísky, na které najdeme jen vodu, písek a starožitnou vanu - zbytek obstará světlo a slovo. A lehkost a preciznost v práci s veršovaným textem, jakou předvádí zejména König či Pavla Beretová v roli Fénixy, je na českých jevištích vzácností. Michal Zahálka, Hospodářské noviny

V kontextu naší doby se tak z obecně uznávaného světce stává donkichotská postava plahočící se za ideálem, který ale nikdo kromě něj není schopen vidět, natož ocenit. A stejně jako jednání Cervantesova potulného rytíře se i to jeho může zdát směšné či zbytečné. Přesto oba svým extrémním chováním a silou své víry minimálně vytrhují okolí ze zaběhnutého systému jednání a přemýšlení. Kateřina Součková, A2

Nejvýraznější postavou je Fernando Miloslava Königa, který však překvapivě nepůsobí jednoznačně kladně. Zpočátku působí jako sebevědomý příslušník zlaté mládeže a jeho chování je přinejmenším ambivalentní. Jeho čin oběti v tomto kontextu působí zpočátku spíše jako klukovské furiantství, provokativní revolta proti zavedeným pravidlům, nežli jako promyšlená akce. Teprve postupně utrpením zmoudří, stává se zvnitřnělým a pokorným.  Jana Soprová, Český rozhlas

Premiéra 15. září 2012