Po Neúplném snu a Nodu Quijotovi v pořadí již třetí projekt tvůrčího tria Lucie Trmíková – Jan Nebeský – David Prachař v produkci Studia DAMÚZA. Inscenaci na motivy Shakespearových sonetů doprovází hudba Emila Viklického. Tři postavy – stárnoucí básník, mladý šlechtic a Černá dáma. Stáří a mládí. Láska, okouzlení a žárlivost. Všichni tři se potkávají na jednom místě uprostřed podivného milostného trojúhelníku, v němž tyto tři postavy už nejsou tím, čím se zdáli být. Příběh o světě naděje a důvěry v to, že všechna naše bolest, všechna naše radost, naše láska, nenávist, život i smrt - má smysl.
Překlad: Martin Hilský
Režie: Jan Nebeský
Scénář: Lucie Trmíková na základě sonetů Williama Shakespeara
Hudba: Emil Viklický
Scénografie: Jan Nebeský
Kostýmy: Petra Vlachynská
Hrají: David Prachař, Lucie Trmíková, Karel Dobrý, Miloslav König, Matěj Kroupa (viola), Peter Binder / Omar Khaouaj (kytara)
Premiéra 24. dubna 2013
Studio DAMÚZA - Působí na divadelní scéně od roku 1999. Studio bylo spjato se stejnojmenným prostorem ve středověkém sklepení domu Řetězová 10 na Starém městě, v červnu 2004 však o tento prostor přišlo. V současné době se pod značkou DAMÚZA skrývá produkční a producentská jednotka podporující divadelníky, hudebníky a další, především vizuální umělce, kteří nechtějí zapadat do běžného divadelního provozu, ale chtějí objevovat, provokovat, zkoumat.
Jak jsme u režiséra Jana Nebeského zvyklí, s tématem Shakespeare si až bezostyšně pohrává, herci se pohybují na úzké hraně poezie, artistní erotičnosti, lascivity, a přiznané trapnosti. Vzhledem k tématu „kabaretu“ je to zároveň barvitá podívaná, která působí na všechny smysly diváků. (…) Celé to kabaretní balábile působí velmi divadelně, je plné vyhrocených paradoxů slovních i pohybových, a propojuje rozvášněného renesančního ducha se skepsí a absurditou postmoderny. Jana Soprová, Divadelní noviny
Přepjatost (…) je pro výtvarnou stránku Kabaretu Shakespeare typická, kostýmní výtvarnice Petra Vlachynská se na podobě inscenace podílí stejně významně jako režisér nebo autor hudby. Postavy střídají jeden manýristicky extravagantní kostým za druhým a představení je tak možné sledovat i jako bizarní módní přehlídku, doprovázenou písněmi a podivnými jevištními vylomeninami. Vladimír Mikulka, Svět a divadlo
.)
.)
.)
.)
