S NADĚJÍ I BEZ NÍ

Hra je inspirována životními osudy vdovy po popraveném prvním tajemníkovi Komunistické strany Československa Rudolfu Slánském a je reflexí našich moderních dějin. Autor Tomáš Vůjtek ke hře dodává: „Text hry se opírá o vzpomínkovou prózu Josefy Slánské Zpráva o mém muži. Citace jsou pokud možno doslovné, aby se v co největší míře zachovala ideová autentičnost promluv hlavní postavy. Rovněž vycházím z knihy rozhovorů Karla Bartoška Český vězeň, v níž je také kapitola věnovaná Josefě Slánské. Atmosféru doby ilustrují citace z dobového tisku a tehdejší literatury. V tomto ohledu pro mě byla nejvíce inspirující kniha Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským.“ Tomáš Vůjtek byl za hru oceněn druhým místem v soutěži Alfréda Radoka a inscenace získala Cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou divadelní inscenaci nového dramatického textu: „Přestože se hra i inscenace s Nadějí, i bez ní zabývá československými dějinami druhé poloviny 20. století, nenabízí na rozdíl od mnohých jiných černobílou perspektivu, ale plastický portrét Josefy Slánské a pohled na rozporuplnost a složitost naší minulosti. Antiiluzivní epické režijní uchopení, v rámci něhož ostře kontrastuje pitvoření, přehrávání či chladný odstup vypravěčů (Albert Čuba, Marek Cisovský) s mnohovrstevnatým herectvím prožitku Aleny Sasínové-Polarczyk v roli Josefy Slánské, staví do protikladu falešnou přelétavost a autentickou lidskou zkušenost, jakkoli tragickou, opírající se o zásady a ideály.“ (Tereza Sieglová)

Režie: Ivan Krejčí 
Dramaturgie: Tomáš Vůjtek 
Scéna a kostýmy: Milan David 
Hudba: Nikos Engonidis 
Hrají: Alena Sasínová Polarczyk, Marek Cisovský, Albert Čuba, Vlastimil Burda, René Šmotek, Vladislav Georgiev, Petra Kocmanová, Zuzana Truplová.

Ivan Krejčí (1966) - Absolvoval na DAMU obor režie a v letech 1999-2001 působil jako umělecký šéf v Městském divadle v Karlových Varech. Krátce pracoval jako pedagog na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Od sezony 2005 / 2006 vede ostravský soubor Komorní scény Aréna.

Komorní scéna Aréna – Pod tímto názvem funguje tato ostravská scéna od roku 1994, kdy navázala na předchozí tvorbu Divadla hudby. Hraje v extrémně malém divadelním prostoru pro šedesát diváků a tento miniaturní divadelní prostor předurčil její dramaturgii a inscenační styl. Jak napsala Veronika Urbanová: „Dramaturgické zaměření ostravské Komorní scény Aréna jde především třemi směry: uvádějí zde náročnou světovou dramatiku, hry polských autorů řekněme avantgardního zaměření a hry, které jsou spjaté se zdejším regionem. Slezsko jako téma je dostatečně nosné; je to zvláštní tavicí kotlík kultur od polské přes německou až po židovskou.“ Pro inscenace „Arény“ bývá typická jednoduchá scéna, důraz na herecké výkony a  výběr náročných textů.

Redakce Divadelních novin označila inscenaci S nadějí, i bez ní dvakrát (!) za Sukces měsíce:Vyzdvihujeme především nečernobílý text dramaturga Arény Tomáše Vůjtka a bezchybný výkon Aleny Sasínové-Polarczyk v roli Josefy Slánské. Tragický osud manželky Rudolfa Slánského plný zvratů je předváděn groteskním způsobem a odehrává se formou vzpomínaní, do něhož ji nutí vyšetřovatelé. Slánská v podání Sasínové-Polarczyk zůstává po celou dobou přesvědčivě vážná, hrdá a odhodlaná nést následky za svá rozhodnutí.Inscenace o manželce Rudolfa Slánského, popraveného v politických procesech 50. let, není o ideologii, ale o lidském osudu. A o tom, že se žádný lidský osud nevyhne ideologiím. Od premiéry podání příběhu ještě zmoudřelo mimo jiné tím, že Marek Cisovský a Albert Čuba coby vyšetřovatelé volněji procházejí událostmi, jsou grotesknější, přesněji lavírují v různých situacích a dorovnali famózní výkon Aleny Sasínové - Polarczyk. Divadlo, které na duši zanechá šrám.